Výroba ze dřeva – různé techniky obrábění dřeva
Práce se dřevem je krásná a voňavá činnost, která ale vyžaduje vytrvalost a alespoň základní znalosti dřevařských technik. V tomto článku najdete pracovní postupy, které se používaly a používají k obrábění dřeva dodnes a možná zde naleznete i inspiraci, co ze dřeva krásného vyrobit.
Dřevařské techniky
Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky. V článku naleznete seznam a stručný popis těch nejzákladnějších technik. Co však nenajdete jsou přesné postupy k výrobě jednotlivých výrobků. Článek slouží jako přehled nejrůznějšího kutilství ze dřeva. Pokud máte připravenou dílnu, nabroušené nástroje a suché dřevo, můžete směle začít. Níže najdete pár rad, jakým způsobem se dřevem pracovat.
Štípání
K velice staré, ale dodnes používané technice se řadí štípání. Technikou štípání vznikaly například důležité šindele. V mnoha případech a v rukách zručného kutila se jedná o pracovní činnost levnější a jednodušší než podélné řezání pilou. Ještě dodnes existují lidé, kteří si rádi připlatí za starou dobrou tesařskou práci, protože ručně štípaný šindel se nedá ničím dokonale nahradit.
Náročnost
Tradiční štípání dřeva patří opravdovým mistrům. Ručně štípaný šindel si žádá zkušenosti, ale i pevnou ruku. Pokud si ale tuto techniku osvojíte, budou vám pod rukama kvést doslova skvosty.
Co si štípáním vyrobíte
V tomto případě se jedná zejména o štěpy, desky, podvaly na stropy a mnohé další (například již zmíněná střešní krytina). Takto opracované kusy dřeva se pak mohu použít krom šindele například na stavbu seníků, nejrůznějších přístavků, ale i pergol a domečků pro děti.
Jaké dřevo použít
Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní. Dřevo by mělo jít hlavně dobře štípat, ale neméně pozornosti si zaslouží hustota letokruhů nebo dlouhá vlákna. Nejpoužívanějším typem dřeva je v našich podmínkách smrk. Ten je z hlediska poměru ceny a kvality vhodným kandidátem. V úvahu připadá i modřín. Strešní krytina sluší i dubovému a akátovému dřevu. Bohužel se ale z hlediska ceny jeví tato možnost skoro až nedostupně. Smrkové dřevo však desky ze zmíněných listnatých stromů předčí svou trvanlivostí mnohonásobně.
Tesání a dlabání
Tesařská i řezbařská dláta tvoří nedílnou součást výbavy každého kutila i dřevařského mistra. Velká ubírací dláta jsou víceméně rovná, či mírně zaoblená a slouží k prvotnímu dlabání například z půlky kmene nebo jiného většího kusu dřeva. Truhlářské dláto používáme na další rytí a prohlubování dlabu. Na obě zmíněná dláta se přitlouká dřevěným tloukem, či paličkou. Oproti tomu řezbařské dláto se chlubí menším vzezřením a využívá se zejména pro drobné vydlabávání – například pro již zmíněné dekorace nebo hračky. Dlabáním rozumějme oddělování a vybírání hrubých třísek, když zhotovujeme podélný/kulatý otvor – tzv. dlab. Po hrubém opracování dlátem se výrobek velice opatrně suší (nikoliv na slunci, naopak musíte výrobek před slunečním zářením chránit) a teprve po vysušení lze požadovanou věc dokončit.
Náročnost
Tesání a dlabání může vyzkoušet kdokoliv. Dokonce si troufneme říct, že je tato technika velmi vhodná pro děti, které se naučí základní postupy a techniky práce se dřevem a strávíte s nimi i velice cenný čas.
Co si můžete vyrobit
Touto hojně užívanou technikou si můžete vyrobit nespočet drobností do domácnosti (misky, mísy, lžíce), dřevěné korýtko, vaničku, necky, ale také krásné dekorace na zahradu – totemy, květináče, či vědra.
Jaké dřevo použít
Na dlabání obecně se hodí spíše měkčí dřevo. V úvahu přichází z jehličnatých například smrk či borovice, z listnatých využijte podmanivých vlastností lípy, vrby a topolu.
Hoblování
Dokonale hladký, na dotek jemný a mnohdy i krásně prokreslený povrch je jednou z nejcennějších vlastností dřeva. Díky hoblování velice snadno dosáhnete tohoto výsledku. Kromě ručních hoblíků se dnes na trhu samozřejmě objevují i ty elektrické, ale i stolní hoblovky. "Rozhodně nic ale nenahradí ruční hoblík, který je žádoucí například při práci s nábytkem. Zanechává na povrchu nesmazatelnou charakteristickou stopu, kterou nenahradí žádný jiný nástroj. Pomocí zvoleného hoblovacího nástroje se ze dřeva odebírá tříska o různých tloušťkách. Díky tomu se povrch dřeva jenom zvýrazní a nepotrhá, jak by tomu bylo například u broušení." nezapomíná zmínit Tomáš Kruczek, přední specialista na dřevozpracující techniky z cistedrevo.cz.
Náročnost
Při hoblování s elektrickým hoblíkem musíte dbát zvýšené opatrnosti. Pokud se však rozhodnete pro tradiční ruční hoblík, tak trámy na pergolu vám může pomoci doladit k vašemu obrazu i někdo méně zručný, třeba malý začínající truhlář.
Co si můžete vyrobit
Konkrétní výrobek samotným hoblíkem zřejmě nevyrobíte, ale v mnohých dřevařských činnostech se bez něj neobejdete. Používá se k zarovnávání a vyhlazování povrchu dřeva. Výsledkem je nádherně, jemně a hladce opracovaný kus dřeva. Pokud se chystáte na renovaci některých kusů nábytku, nebo dokonce na jejich samotnou výrobu, ruční hoblík vám prokáže velkou službu. Krom povrchové úpravy umí nádherně seříznout hrany, nebo dostat ze staré lavičky starý nátěr a dát jí tak úplně nový rozměr.
Jaké dřevo použít
Obecně se k hoblování hodí dřevo tvrdé, kde vynikne jeho následná jemnost při doteku. Pokud chcete ruční hoblík svěřit do ruky malému chlapci, pak využijte měkkosti smrku nebo vrby, aby dítě hoblík vůbec utáhlo.
Řezání
Pila je již od dob gotiky základním nástrojem určeným pro práci se dřevem. Provází obrobek již od jeho úplného začátku – pokácení stromu. Následně se používá při výrobě fošen, desek a nejrůznějších hranolů. Na trhu dnes existuje nepřeberné množství pil, které lze využít pro nejrůznější účely. Okružní, pásová, formátovací, či kmitavá pila najde své uplatnění ve velké domácí dílně nebo garáži. Zalíbení však najdete i v ručních a přímočarých pilách, které upotřebíte při drobném řezání.
Náročnost
Práce s pilou si žádá velké zkušenosti a je i poměrně nebezpečná. Pokud byste chtěli děti zapojit do nenáročného vyřezávání jednoduchých tvarů, nebo ozdobných linek, tak doporučujeme ruční rámovou truhlářskou pilu, nebo přímočarou pilu.
Co si můžete vyrobit
Určitě jste slyšeli o mistrech, kteří umí motorovou pilou vyřezat krásnou sochu, nebo lavičku z kmene stromu. Pokud si na to (logicky) netroufáte, tak můžete pomocí ruční nebo přímočaré pily vyřezat drobné tvary, srdíčka, která se budou krásně vyjímat například v truhlíku. Vytvořit však můžete i krásné ornamenty.
Jaké dřevo použít
Pila si bez debat dokáže poradit s jakýmkoliv druhem dřeva. Vybírejte spíše podle toho, co si chcete z dřeva vyrobit. Na ozdobné výřezy a drobnosti bude stačit smrkové dřevo. Pokud ale přemýšlíte nad zahradní lavicí z desek, tak tomu přizpůsobte i výběr dřeva. Například březové dřevo špatně odolává okolním vlivům, houbám a obzvláště hnilobě. Pro exteriér se tedy vůbec nehodí.
Řezání nožem a dláty
Pro ty nejrůznější drobné řezbařské aktivity, které využijete při práci na krásných ručních dřevěných výrobcích, se báječně hodí sady řezbařských nožů a dlát. Řezbařské nožíky jsou krátké a mají různě tvarované čepele.
Náročnost
S touto technikou si klidně můžete pohrát. Skvěle tím zabavíte i menší děti, kterým postačí drobnější a levnější dláto. Větším dětem zase můžete ukázat řezání s řezbařským krátkým nožíkem se zahnutou čepelí. Nezapomeňte ale na ochranu rukou (zejména palce).
Co si můžete vyrobit
U této techniky můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Chybí vám do koupelny mýdlenka? Pomocí dláta si ji hravě vytvoříte sami. Začít s drobnou řezbařskou prací můžete například výrobou jednoduchých vařeček. Zručnost lze získat i drobným vyřezáváním reliéfů. Okrasná plastika na lipovém prkénku může být i skvělým dárkem pro vaše nejbližší. Vyšší dívčí jsou pak vyřezávané sošky, hračky, nebo loutky.
Jaké dřevo použít
Možná už se budeme opakovat, ale pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Opět ale záleží na konečném výsledku. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět. Následný obrobek se po navoskování může chlubit krásným jemným povrchem.
Soustružení dřeva
Máte doma soustruh? Tak jistě víte, že je pro výrobu dřevěných produktů nenahraditelný, a také že charakteristické roztáčení dřeva nemá daleko k příjemné závislosti. Doslova vám tak pod rukama vznikají dřevěné nádoby, misky nebo dekorativní předměty. Klasické soustružení spočívá v postupném odkrajování ze dřeva, či se do obrobku řeže během jeho otáčivého pohybu (podobně jako je tomu například u hrnčířského kruhu). Výsledek je pak dokonalý, hladký a souměrný. Soustružit můžete mezi hroty, ale i na volno. Opět záleží na výsledném produktu. Při soustružení využijete i celou škálu dalších řemeslnických speciálních nožů.
Náročnost
Soustruh je součástí těžší techniky a jeho obsluha je náročnější. Nedoporučujeme dálkové učení a teoretické znalosti. V tomto případě navštivte zkušeného specialistu a vyzkoušejte si obrábění v praxi.
Co se dá vyrobit
Soustruh vám dokáže vyrobit takřka cokoliv. Vytočíte si korbely, slánky, talířky, misky, kořenky, vázy i svícny, ale i praktičtější věci jako je například rukojeť k pilníku, nebo šroubováku, topůrko apod. Pomocí dalšího řezbařského náčiní můžete rovnou do obrobku vyznačit požadovaný reliéf a máte hotovo.
Jaké dřevo použít
Zřejmě nejoblíbenějším druhem dřeva všech soustružníků je bříza. Při sušení na vzduchu nepraská, takže se pro soustružení hodí dokonale. Dalším vhodným dřevem je ořech, třešeň a švestka. Všechny zmíněné druhy dokáží obrobku vtisknout osobitý nádech a nádherně prokleslený dekor dřeva.
Vrtání
Vrtání využijeme ve chvíli, kdy potřebujeme do obrobku zhotovit válcovité otvory kruhového výřezu. Vhodný vrták dokáže vyvrtávat nejrůznější otvory, vyřezávat drážky, nebo zdobit okraje. Vrták využíváme ve chvíli, kdy potřebujeme odstranit vadné suky, nebo vyvrtat různé otvory například pro kolíky a kování. Mnohdy se pomocí vrtáku předvrtávají otvory pro šrouby i vruty. Ručně se nebozezem dnes vrtají už jen malé dírky určené například k uměleckému kování.
Náročnost
Vrtání pomocí elektrických vrtáků, či za pomocí soustruhu a frézy, rozhodně není činnost vhodná pro děti. I zkušený řemeslník si v tomto ohledu musí dávat pozor na ruce a nepřidržovat malé věci rukou – nikdy! I dnes však lze pořídit funkční ruční vrtačky a vrtáky, které dětem pod dohledem dospělé osoby můžete svěřit. Děti budou nadšené.
Co si můžete vyrobit
S dětmi můžete vyzkoušet velice funkční výrobky do domácnosti. Například jednoduchý stojan na vánoční stromek nebo stoličku – štokrle, či dokonce dřevěný vláček na hraní.
Jaké dřevo použít
V tomto případě se fantazii meze nekladou a můžete zužitkovat jakékoliv dřevo. Nesmíte jen zapomenout na použití vhodného vrtáku.
Dýhování
Za dýhování se považuje nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhu získáváme nejčastěji krájením nebo loupáním z dobře napařeného kmene. Nejhojnějším produktem loupané dýhy je dnes stále populárnější překližka. Řezaná dýha není tak častá, ale o to více je kvalitnější a samozřejmě i dražší. Dýhovat větší plochy v domácím prostředí je téměř nemožné, protože bychom k tomu potřebovali rozměrné lisovací zařízení. Pokud se ale rozhodnete zvelebit doma menší plochy, nebo nábytek z méně kvalitního dřeva, tak to hravě zvládnete tzv. intarzii (zdobení méně hodnotného dřeva právě dýhami). Postačí k tomu dýha, kterou si v hobbymarketu vyberete podle požadované textury, a poté ji k podkladu jednoduše přilepíme. (Viz lepení dřeva níže.)
Náročnost
Intarzie vyžaduje značnou trpělivost a pečlivost. Děti vám v tomto ohledu zřejmě příliš nápomocny nebudou, ale svědomitý kutil to zvládne levou zadní.
K čemu dýhu využít
Dýhováním vzniklá truhlářská překližka dnes nejčastěji slouží jako základ nábytku. Tenčí překližka se zase hojně využívá například k výrobě dekorací, které s dětmi hravě zvládnete. V mnohých kavárnách zase naleznete celé stylové stěny z překližky. Doma zase můžete samotným dýhováním vyrobit originální víko ke šperkovnici. Na podklad (překližku) křížením přidáváme poddýžku (topol), a vytvoříme tak vlastní dýhovaný dekl.
Jaké dřevo použít
Pro výrobu dýh se nejčastěji používá buk, ořešák, bříza, javor, dub, jasan, nebo habr. Všechny zmíněné dřeviny mají krásně vykreslenou texturu. Překližky se vyrábí zejména z buku, smrku, jedle, břízy, olše nebo topolu.
Opracování struhákem a pilníkem
Při odebírání silnější vrstvy dřeva se používá struhák, neboli rašple. Ten se však hodí pouze pro hrubé opracování, pro jemnější výsledek raději sáhneme po pilníku. Na zakřivený povrch, který nelze hoblovat, rovněž aplikujeme techniku opracování struhákem. Nezapomínejte na velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí za každé situace klidně, pohybují se pouze ruce s pilníkem. Pilník držte ve vodorovné poloze, aby pilovaná plocha zůstala rovná.
Náročnost
Dokončovací činnost hravě zvládne kdokoliv.
Co si můžete vyrobit
Samotný obrobek pouze struhákem či pilníkem nevyrobíte. Pokud ale vyrábíte misku, či dlabete korýtko, tak se bez něj neobejdete.
Jaké dřevo použít
Vyrábíme-li ze dřeva artefakty denní potřeby a věci do interiéru, tak byste tomu měli přizpůsobit výběr dřeva. Jak už jsme v článku zmiňovali, tak pro řezbařské práce se nejvíce hodí “měkká dřeva”. Nepostradatelným se jeví zejména lípa následovaná olší. Řemeslníci se však nebojí využít i smrkového dřeva. To se hodí zejména v případě, kdy tvoříme ze dřeva poprvé, nebo se považujete v oblasti obrábění dřeva za začátečníky.
Lepení
Závěrečná montáž a s ní spojené lepení potřebuje dokonalou přípravu. Se samotným lepením musíte počítat již před tvorbou. Promyšlený postup je základním klíčem k úspěchu. Doporučujeme lepidla disperzní (tzv. bílý klih) – ta se hodí zejména pro předměty do interiéru. Samozřejmě můžete využít lepících schopností běžného klihu, který lze zakoupit v tabulkách nebo granulích. Klih se musí nechat bobtnat zalitý vodou (doba bobtnání závisí na zakoupené formě produktu) a poté se rozpouští ohřátím, ale pozor – pouze na 60°C. Při vyšších teplotách ztratí klih lepivost a už vám bude k ničemu. Lepidlo vám nesmí v žádném případě zmrznout – na to si dejte obzvlášť pozor. Náročnější montáž a dokonalé lepení vám usnadní upínací přípravky (například svěrky).
Důležitá rada na konec
Mějte na paměti, že s mokrým dřevem se sice pracuje výrazně lépe, ale o to víc se musí dbát na následné vysušení. Počítejte i s tím, že dřevo je “živý organismus”, který stále pracuje a vaše výrobky budou rovněž procházet změnami. Osobní bezpečnost by při této činnosti měla být vždy na prvním místě.
Krásná ruční práce se dřevem si vaši pozornost rozhodně zaslouží. Téma proto úplně neopouštíme. V následujících článcích na našem blogu se můžete těšit i na texty představující jednodušší práci se dřevem, kterou hravě zvládnou domácí kutilové i maminky s dětmi. Sledujte náš blog a inspirujte se u našich DIY nápadů.
Technické informace jsme v tomto článku čerpali z knihy Jak pracovat se dřevem od Martina Patřičného, kterého považujeme za odborníka ve svém oboru.