Jak na lepení dřeva

Technologický proces lepení není sice nijak náročnou technikou, předchází mu však důkladná studie. Dokonalý výrobek je totiž výsledkem několika podmíněných faktorů. Na co musíte nejvíce myslet? Rozhodně na výběr vhodného lepidla, dokonalou přípravu podkladu a na to, k čemu je výrobek určen. Při dodržení těchto zásad je dřevo velice dobře lepitelným materiálem. Následující článek můžete považovat alespoň za menší rozcestník, který vám v tomto ohledu může být nápomocný.

Jaké dřevo je k lepení nejvíce vhodné?

Každý druh dřeva má své specifické vlastnosti. Pokud se tedy na nějaký výrobek chystáte, věnujte pozornost následujícím bodům. 

• Prvním a velice zásadním krokem je zjistit si, jaké dřevo budeme mít v rukách.
• Následně bychom měli umět určit, zda se jedná o dřevo měkké, či tvrdé.
• Ne vždy musíte pracovat s opravdovým dřevem, to je spíš dnes vzácnost. Mnohem častěji se na trhu objevují podklady na bázi dřeva, jako je například dřevotříska, OSB deska, cementotřískové desky a MDF.
• Zvláštní vlastnosti mají exotické a velmi tvrdé dřeviny, ale v našich končinách i dostupné dřeviny (ořech a jasan – obojí se řadí k dřevu krásného vykreslení) a  ovocné stromy (třešeň, švestka, hrušeň, meruňka). I k tomu je potřeba při výrobě a následnému lepení přihlédnout.

Lepení měkkého dřeva

Obecně a zjednodušeně lze říct, že měkké dřevo se lepí velmi dobře. K měkkému dřevu se řadí například smrk, borovice, olše, lípa. Podobné vlastnosti jako měkké dřevo mají i ji výše zmíněné produkty na bázi dřeva – překližka, dřevotříska, dřevoštěpkové desky i desky MDF a HDF. 

Lepení tvrdého dřeva

Lepení tvrdého dřeva je tak trochu oříšek i pro zkušené kutily. Na lepení klade dřevo tvrdých dřevin (dub, buk, modřín), ale i ovocných stromů mnohem větší nároky. Lepidlo potřebuje více času na to, aby proniklo do hustějších vláken tvrdých desek. Pokud se přesto rozhodnete lepit takto tvrdé dřevo, dobře si tedy rozmyslete druh lepidla, které na daný výrobek použijete.

Jak správně připravit dřevěný povrch

Není překvapením, že lepený spoj daleko lépe drží na hladké a upravené ploše. Pokud je povrch nerovnoměrný, vznikají trhliny, kterým se říká napěťová centra. V té chvíli se v takové prohlubni hromadí lepidlo a samotná adheze nikdy není přesná. Nepříznivé napětí může při mechanické námaze totiž způsobit porušení spoje a následné rozlepení celého výrobku. 

Dokonale hladký a pro lepení vhodný povrch vytvoříme nejlépe frézováním. Nedisponujete vlastní frézou? Pro dokonale vybroušený a hladký povrch využijeme schopností brusného papíru (doporučujeme brusnost 120). Rozdíl v adhezi bude minimální. 

Umístění hotového výrobku

Pokud stále váháte, kam vámi vyrobenou věc umístíte, tak v tomto bodě se již musíte definitivně rozmyslet. Nároky na výrobek ze dřeva se různí podle toho, kam daná věc přijde. Jinak se produkt bude chovat v interiéru, exteriéru nebo například v koupelně, či ve sklepě. Výběr lepidla tudíž rovněž musíte podřídit tomu, zda bude výrobek ve vlhkém a chladném prostředí, nebo jej naopak bude obklopovat teplo a sucho. Pozornost byste měli věnovat rovněž kolísavosti teploty a vlhkosti (např. venkovní prostor bez stříšky).

Proč je důležitá vlhkost dřeva

Vlhkost dřeva je dalším důležitým a domácími kutily často opomíjeným faktorem. Zřejmě pro vás nebude novinkou, že nejlepšího a nejkvalitnějšího výsledku lepení dosáhnete se suchým dřevem. Suchým dřevem rozumíme takovou desku, jejíž vlhkost se pohybuje v rozmezí od 8 – 12 %. Existují však i lepidla, která dokáží slepit materiál s vyšší vlhkostí (max 25%). Spoluúčast vlhkosti na lisovaném čase hovoří jasně – čím vlhčí dřevo, tím delší je doba lisování. Při lepení vlhčího dřeva musíme výrazně snížit nebo úplně vyloučit přísun vlhkosti do lepících spár. Jak?

• kontaktním vysušením lepených ploch
• nastavováním a plněním lepidla (plněná lepidla obsahují příměsi, které mohou výrazně snížit vlastnosti samotného lepení)
• použitím vhodnějších lepidel
• snížením nánosu lepidla

Rozcestník lepidel a jak se nesplést

Pokud dokonale znáte vlastnosti daného kusu, který držíte v rukou, víte kam daný výrobek bude umístěn a v neposlední řadě jste nepodcenili důkladnou úpravu povrchu, můžeme již přejít k tomu nejdůležitějšímu bodu a tím je správný výběr lepidla. 

• Disperzní lepidla – Zřejmě nejčastěji používané lepidlo v kutilské tvorbě. Adhezní vazba mezi lepidlem a dřevem (adherendem) vzniká ve chvíli, kdy se ze směsi lepidla začne vytrácet voda a molekuly se tedy snaží uchytit na cokoliv v okolí – v tomto případě na dřevo.
• Izokyanátová lepidla – Vytvrzují se velice rychle (již po několika sekundách), doporučujeme je tedy zejména na menší plochy. Dokonce ani nebudete potřebovat tolik síly ke slepení. Potřebujete rychle slepit nějakou dřevěnou dekoraci? Nebo se vám rozbil dřevěný rámeček? Pak sáhněte po izokyanátovém lepidle.
• Rezorcinolová lepidla – Zřejmě nejjakostnější a drahé lepidlo vznikající reakcí rezorcínu s formaldehydem. Do tekutého lepidla přidáme tvrdidlo a tím se vlastně ukončí proces tuhnutí. Adheze vzniknuvší sloučením těchto dvou prvků vyniká svou pevností a odolností vůči vodě. Rezorcinolové lepidlo si troufne i na tvrdší a exotičtější dřevo. Osobně doporučujeme tento druh lepidla na výrobky z olivového dřeva, které se stále častěji používají v kuchyni. I přes svou tvrdost se při častém používání může něco rozlomit.
• Epoxidová lepidla – Skládají se ze dvou složek – pryskyřice a tvrdidla. Poradí si i s poměrně vlhkým prostředím. Tmel tedy bez obav můžeme používat například v koupelně. Epoxidové lepidlo se neřadí k těm nejlevnějším, pro začátečníky ho však můžeme vřele doporučit. Jeho aplikace je nenáročná a výsledek vždy stojí za to.
• Polyuretanová lepidla – Jednosložkové lepidlo vznikající reakcí polyizokyánatů a polyhydroxyesterů bez zplodin. Kombinací těchto látek vzniká celá škála lepidel s různými vlastnostmi, jež většinou dosahují kategorie D4. Dokonale odolávají vlhkosti a povětrnostním vlivům. Nemusíte se je tedy bát použít v exteriéru. Po polyuretanovém lepidle sáhneme zejména ve chvíli, kdy běžná acetátová lepidla selhávají, tedy v případě velmi tvrdých až exotických dřev (ta se totiž občas chovají jako mastná). Lepidlo má po chemické stránce velmi podobné vlastnosti jako montážní pěny. Při lisování tedy může přebytek vytéct a napěnit. Po zaschnutí zbytek lepidla jednoduše ořízneme. Toto lepidlo jsme použili například při výrobě ptačí budky a skvěle se osvědčilo.
• Kontaktní rozpouštědlová lepidla – Využijete je zejména pro plošné lepení. Vynikají svou přilnavostí a pružností. Díky své voděodolnosti jsou vhodná i pro exteriérové využití nebo lepení podlah. Nejlépe se hodí na laminátové desky, měkké dřevo, dřevovláknité desky a v neposlední řadě i na překližku.

Označení a disperze lepidel

Německý institut pro normování rozdělil klihy podle jejich voděvzdornosti, ale i následnému namáhání. 

• D1 – Skupina lepidel spadající do kategorie D1 se hodí zejména pro slepence na bázi dřeva, jež jsou vysušené na požadovanou hodnotu. Skvěle se hodí například na lepení překližky nebo výřezů z překližky. Následný výrobek by měl být umístěn v suchých vnitřních prostorách, kde vlhkost dřeva nepřekročí 15%. 
• D2 – Podobně jako kategorie D1 jsou tato lepidla zásadně interiérová. Vlhkost dřeva by neměla překročit 18%. Pokud rádi tvoříte a DIY je vám blízké, tak by vám doma rozhodně neměl tento druh lepidla chybět.
• D3 – Lepidla, jež spadají do kategorie D3, se nebojíme použít například na ovocné dřeviny. Největší problém ale může být v jejich kyselosti – pH si totiž umí pohrát s barvou dřeva. Viditelně to můžeme zaznamenat například u třešně. Výrobci lepidel pH faktor ve složení často neuvádí, proto doporučujeme poradit se s odborníkem. Výrobek lze umístit i v exteriéru, který je ale chráněn před povětrnostními vlivy. Lepidlo snese mírně tekoucí a případně kondenzovanou vodu.
• D4 – Velmi pevná, jakostní a voděodolná lepidla, která lze dokonce použít i na vlhčí dřevo jsou ta, jež jsou označeny kategorií D4. Jedná se o směsi, za které si připlatíte, jejich kvalita je však bezkonkurenční. Výrobky slepené tímto lepidlem můžete hrdě vystavit na zahradě, aniž by hrozilo rozklížení. Pokud slepujeme tvrdé, či exotické dřevo, tak po jiné kategorii ani nekoukáme. Osvědčilo se například při výrobě zahradního nábytku pro děti, ale i opravy lenošek pro chvíle pohody na verandě.

Lepení dřeva  – návod

• Rozmyslíme si, kam výrobek umístíme (exteriér, či interiér) a jaké budou nároky na lepidlo.
• Pro správný výběr lepidla správně určíme druh a vlhkost dřeva i jeho vlastnosti.
• Povrch důkladně připravíme. Adherend by měl být suchý, bez prachu a do hladka vybroušen, ještě lépe vyfrézován.
• Vybereme vhodné lepidlo.
• Lepidlo většinou natíráme na jednu plochu.
• Protože lepidlo nesmí zaschnout, pracujeme rychle a během 5 minut obě části k sobě slepíme.
• Pomocí stolařských svorek se lepené části pevně stisknou. Nejméně na 15 minut, ale dokonalé pevnosti dosáhnete po 24 hodinách. Lepidlo pod tlakem daleko lépe proniká do vláken, a vytváří tak natolik pevné a souvislé spojení, že je mnohdy pevnější než samotné dřevo. Samořejmě se vždy řídíme návodem na lepidlu. Některá lepidla schnou i 48 hodin.

Neobvyklé požadavky na lepení dřeva

Mnohdy potřebujeme vytvořit extrémně pevný spoj, který bude odolávat mechanické námaze, nebo potřebujeme spojit dřevo s jiným materiálem (například kovem). Pokud má výrobek specifické vlastnosti, je s ním nějak pracováno, tak v tom případě doporučujeme použít lepidla z kategorie D3 a D4 (epoxidová a polyuretanová lepidla), a to i když se bude jednat například o interiérové věci. Hůře se lepí i dýha nebo zakřivené plochy. V tomto případě můžete sáhnout po rozpouštědlovém kontaktním lepidlu. Při lepení dýhy z ovocných dřevin máme opět na mysli možnou změnu barevného nádechu při použití lepidla.