Návody, Strana 10

Dřevo je savým a porovitým materiálem, které často mění tvar i velikost. Naštěstí se dá správnou údržbou proti těmto vlastnostem velice účinně bojovat a zamezit tak pohybu materiálu.

Dřevěné produkty déle vydrží, jen pokud jsou dobře ošetřené

Při aplikaci dřevěných produktů do interiéru a exteriéru je dobré myslet zejména na okolní podmínky, které na dřevo mohou působit. Abychom co nejvíce prodloužili jejich životnost, zaměříme se na prvotní ošetření. Dřevěný výrobek by se měl namořit, či nalakovat, abychom jej uchránili před hmyzími škůdci, vlhkostí, či povětrnostními podmínkami. Samozřejmě v exteriéru odolává dřevo daleko hůře, ale i interiér může být oříškem. Málokdo totiž přesně ví, jakou má třeba doma vlhkost. 

Jak se starat o dřevo

• Ať už se jedná o vnitřní, či venkovní prostory, nejdůležitější je vždy nátěr. Ten zabrání případné vlhkosti, nebo parazitům, jenž by se do dřeva mohli dostat.
• Lak, nebo jakákoliv jiná ochranná látka (mořidlo, olej, včelí vosk), samozřejmě daleko lépe přilne k povrchu, který je čistý, suchý a řádně obroušený. Použijeme tedy vhodný smirkový papír a dřevo pro nátěr připravíme.
• Nátěr vybíráme s rozvahou a případně se poradíme v hobby centru, nebo obchodu s laky.
• Dřevo vždy natíráme ve vhodných podmínkách – nedoporučuje se natírat ve vlhku (mlha, déšť), když fouká vítr, nebo za přímého slunečního svitu. 
• O dřevo bychom měli pečovat pravidelně. Kontrolujeme, jestli nikde nejsou praskliny, nebo jestli materiál nepotřebuje znovu nalakovat, natřít voskem nebo namořit. Jedině tak prodloužíme jeho životnost.

Renovace dřeva udělá ze starého kousku doslova umělecké dílo

Starý dřevěný nábytek rozhodně nevyhazujte. Masivní dřevo se vždy dá nějak natřít, renovovat, či opravit a může ještě udělat spoustu parády. Pokud chceme renovovat starší kousek ze dřeva, tak nejdříve ze všeho musíme odstranit staré nátěry. Čistého povrchu bez zbytků starého laku docílíme pomocí pilníku na dřevo, nebo eletrické brusky a na dočištění použijeme vhodný brusný papír (vyšší zrnitost se používá na opravdu jemné zabroušení, nižší se nemusíme bát použít na hrubší opracování). Nezapomínejme, že dřevo stále pracuje, takže renovujeme v suchém prostředí. Kousek nábytku (nebo jakéhokoliv jiného dřevěného výrobku) vždy musíme zkontrolovat a vyplnit případné mezery, praskliny, prohlubně, nebo jakékoliv jiné nedostatky tmelem. Teprve poté přichází na řadu opětovné ošetření, namoření, nebo nalakování.

Šetrné čištění dřeva a výrobků z něj

Jistě máte doma spoustu výrobků ze dřeva k běžnému užití i dřevěný nábytek, který si zaslouží pečlivou a důkladnou péči. Stále populárnější je i dřevěné nádobí, jenž se v kuchyních dostává zase do popředí. Možná máte i dost chemických prostředků, které navíc ke dřevu jako přírodnímu materiálu ani moc neladí. Ukážeme vám, že čistění dřeva v interiéru je velice levnou a nenáročnou činností a většinu ingrediencí navíc máte doma. 

• Na zašlé a znečištěné výrobky ze dřeva (například vařečky, prkénka, korýtka) použijeme směs citronu, sody, vody a octa. Všechny nečistoty krásně pustí a dřevo bude jako nové.
• Na nábytek, dřevěné misky, nebo jakékoliv jiné produkty do domácnosti bude bohatě stačit směs destilované (převařené) vody a bílého vinného octu. Pokud navíc do směsi přidáme několik kapek esenciálního oleje (doporučujeme pro svou svěžest citronelu, nebo uklidňující levanduli), tak byt bude i nádherně vonět.
• Vyčištěné dřevo následně ošetříme vhodným olejem. Nemusíme se vůbec dívat po ničem složitém, bohatě poslouží olivový olej, případně kokosový – ten doporučujeme díky jeho příjemné vůni, ale i dezinfekčním a antibakteriálním účinkům.

Tip na konec – jak uklidit budku po hnízdění

Dřevěné výrobky nám dobře slouží jak doma, tak i v exteriéru, kde tvoří výraznou část užitečných dekorací. Tak tomu je například i v případě ptačí budky. Pokud jsme se rozhodli na zahradu aplikovat zahradní budku, či krmítko, tak nesmíme zapomenout ani na následnou údržbu. V budkách se za hnízdící období (to většinou trvá od jara do podzimu) nastřádá velké množství nepořádku, od různých zbytků potravy až po bláto. Představa toho, že do neuklizené budky přivedou ptáci nová mláďata tedy není nijak zvlášť lákavá. Jak na to?

• Budku otevřeme (již při koupi, nebo výrobě budky přemýšlíme nad tím, že by se budka měla dát snadno čistit) a vybereme staré hnízdo. Zejména z toho důvodu, že na jaře může jít do budky hnízdit úplně nový druh, jenž bude mít požadavky na hnízdo úplně jiné.
• Nyní budku vyčistíme od všeho nepořádku. Špachtlí vybereme rohy, kde se může nacházet trus, bláto a peří ptáků.
• V případě velkého znečištění můžeme klidně použít horkou vodu a mýdlový roztok.
• Důležité je nechat budku řádně vyschnout.

A kdy je nejlepší budky vyčistit?  Dalo by se říct, že na to vlastně máte celou zimu. Pokud chcete nechat budku jako zimoviště pro jiný druh zvířat (například hmyz), tak neuděláte chybu, když ji vyčistíte na konci podzimu (říjen-listopad). My doporučujeme čistit budku v zimních měsících, kdy mrzne – mráz si hravě poradí s viry a nevyžádanými bakteriemi, takže si můžeme být jistí, že na jaře bude budka dokonale připravená na příchod mláďat.

Technika rytí je tu s námi již od dob pravěku. Primitivní rytí bylo po čase nahrazeno uměleckým zdobením například zbraní, či šperků, nebo k vytváření pečetí. Dnes se technika hlubotisku uplatňuje zejména na uměleckém poli. Pro mnohé kutily se však například dřevoryt (dlabání, nebo rytí do dřeva) stal i zajímavým a velice relaxačním koníčkem.

Co je to gravírování?

Jedná se o technologii, jejíž princip spočívá v odebírání hmoty vhodným náčiním a zanechává tak na výrobku nesmazatelnou stopu. Tvoření jakýchkoliv prohlubní do tělesa různorodého materiálu bylo využíváno zejména v uměleckém odvětví. V dnešní době lze mechanické rytí jednoduše nahradit snadnějším a méně náročným laserovým gravírováním, které pracuje na principu zahřívání povrchu daného materiálu. Pojďme si nyní ujasnit pojmy, které s gravírováním souvisí.

• Pyrografie – jedná se o uměleckou techniku, díky níž se dá horkým předmětem psát, či kreslit do nenáročných materiálů (dřevo a kůže). Podkladem je nejčastěji lípa a javor. Pyrografie, jak se někdy rytí do dřeva ohněm říká, je dnes velice populární technikou pro všechny, kdo rádi tvoří. Do dřeva se speciální ruční pájkou dají vytvářet nejrůznější nápisy, vzkazy, ozdobné ornamenty, nebo loga. 
• Rytí – narušení materiálu tělesa, konkrétně mluvíme o odstraňování materiálu z jeho povrchu vhodným pracovním nástrojem. Ideální pomůcka pomocí vrypů, dýh, rytí vytváří na materiálu prohloubeniny.
• Gravírování – Gravírovací stroj (pantograf, gravírovací plotter, nebo laserová gravírka) nahrazuje metodu ručního rytí. Tyto stroje jsou buď řízené počítačem, nebo se jedná o mechanickou záležitost.
• Vypalování – Jedná se vlastně o pyrografii, ale i laserové gravírování. Pomocí tepla se do zvoleného materiálu píše, nebo kreslí. Využít můžeme ruční pájky, nebo mechanického, či počítačem řízeného většího stroje.
• Vyřezávání do dřeva laserem – V řezací mezeře vzniká díky laseru tak vysoká teplota, že dřevo vlastně sublimuje (odpařuje se pomocí kouře, který rychle uniká a rovněž odvádí vysokou teplotu potřebnou k vyřezávání požadovaných objektů). Tedy žádný odpad, žádné piliny.

Laserové gravírování, vypalování i řezání na zakázku

Speciální a profesionální gravírovací stroje, které náš tým ČistéDřevo.cz využívá v dílně, dokáží vytvořit nejrůznější ornamenty, vypálit nápis nebo věnování a v neposlední řadě lze dokonce laserem vyřezat drobné tvary například z překližky. Využít profesionálního gravírování doporučujeme ve chvíli, kdy potřebujete do dřeva vyrýt složitější ornamenty, či texty nebo potřebujete větší množství stejných kusů. Gravírovací stroj vaše požadavky zvládne na jedničku.

Metoda ručního rytí do dřeva má své kouzlo

Kromě dlabání, které můžete využít pro výrobu například misek, nebo dřevěných lžic, můžete využít i schopností ruční vypalovačky do dřeva, nebo gravírovacího pera (seženete ve speciálních e-shopech a hobby obchodech). Výsledek má výraznou osobní hodnotu, zároveň vás potěší i relaxační účinek, jež v sobě tato umělecká pyrografie skýtá.

Návod na dlabání dřeva pro úplné začátečníky

• V první řadě dbáme na výběr vhodného nářadí. Nejlépe vám poslouží set dlát, které snadno zakoupíte ve specializovaných e-shopech na internetu. Rukojeť by měla být dostatečně pohodlná a pevná. Čepele dlát by se měly pyšnit tvrzenou ocelí. Nikdy neryjeme s tupým dlátem, nebo s dlátem, jenž jeví známky poničení.
• Nyní bychom se již měli zaměřit na výběr správného druhu dřeva. Začátečníci by měli volit spíše měkká dřeva (nejvhodněji se jeví lipové – je cenově dostupné a velice dobře poddajné).
• Při dlabání se dřevo odebírá od středu směrem k okrajům. Vždy dláto držíme za rukojeť.
• Do dřeva ryjeme vždy proti vláknům, nikoliv po vláknech.
• Následný výrobek bychom měli následně nějak ošetřit. Brusným papírem vyrovnáme nerovnosti a celkově dřevo zahladíme. Nezapomínejme, že do dřeva se mohou pustit nejen škůdci, ale i okolní podmínky a vlhkost. Pro dokonalou péči o výrobek proto využijeme schopností mořidla nebo včelího vosku.

Fascinující dárky i dekorace

Dárky, či dekorace, které si sami vyrobíme, pro nás vždy mají daleko větší hodnotu. Navíc si tak vytvoříte výrobek přesně ladící s interiérem, nebo zajímavý prvek, jenž není snadno dohledatelný na trhu. Co dalšího si můžete vyrobit dlátem, nebo gravírovací pájkou/perem?

• Jmenovky na dárky, nebo například na slavnostní/svatební stůl
• Přáníčka s dojemným vzkazem, nebo originální básničkou
• Krásné gravírované obrazy ve skandinávském stylu
• Dřevěné vánoční ozdoby
• Svícny
• Misky, tácy i korýtka na stylové servírování jídla

Historie rytectví

Rytectví patří k velice starobylému a váženému řemeslu. Zdobení různých materiálu provází lidstvo již od jeho vzniku. Rytím se zdobily již kostěné pazourky, či nejrůznější předměty z kamene. K nejstaršímu ryteckému umění bezesporu patří gravírování do kovu. Zdobily se nejen šperky, ale i zbraně, knoflíky, ale i obrazové rámy. 

Mnoho historických řemesel jsou dnes k vidění již jen v dobových muzeích, to však není případ rytectví. To, i přes svůj velice starobylý původ, je dodnes hojně užívanou technikou. Dodnes se například ruční rytí používá na bankovky, známky a jiné ceniny. Jedině tak se dá následně poznat padělek.

Ty nejhezčí dárky jsou ty s láskou ručně dělané. Souhlasíte? Navíc tímto osobním dárkem značně šetříte peněženku a také vytvoříte dárek i na poslední chvíli. Ručně vyrobené dřevěné dárky mají své kouzlo a osobní dotek, který je činí zvláštními a nezapomenutelnými. A co by mohlo být lepšího než předat někomu kus svého srdce a času právě v období Vánoc?

Docházejí vám už vánoční nápady? Ze dřeva můžete vykouzlit spoustu neotřelých výrobků, které budou vonět po lese, ohromí však i osobní atmosférou ruční výroby. V tomto článku najdete opravdu jednoduché návody na výrobky ze dřeva, které můžete snadno použít jako jedinečný vánoční dárek.

Obsah

• Jak vyrobit vánoční přání
• Dřevěný svícen - DIY
• Výroba nástěnné police
• Jak vyrobit bedýnku ze dřeva

Jak vyrobit dřevěné vánoční přání

S láskou vytvořené přání udělá radost hlavně členům rodiny. Vřele doporučujeme si k tvoření přizvat děti, které snadno vyrobí osobní dárek za pár korun.

Co budeme potřebovat

• Dřevěnou překližku
• Pájku/černý permanentní fix, nebo akrylové barvy se štětcem
• Snítek smrkové větvičky
• Ruční pilka (nebo pokud máte možnost si někde půjčit elektrickou variantu lupínkové pilky, tak to budete mít jednodušší)
• Lýkový, jutový nebo obyčejný provázek v přírodní barvě 
• Tužka a pravítko

Postup

1. Vezmeme si bukovu nebo topolovou překližku (koupíte na specializovaných e-shopech, v hobbymarketu nebo obchodu se dřevem) a nakreslíme požadovaný tvar tužkou. Ideální je obdélník, nebo čtverec, jiný tvar bude ruční pilkou složitěji proveditelný.
2. Nyní na řadu přichází naše síla. Pomocí ruční pilky nebo elektrické lupínkové pilky vyřežeme podle předlohy požadovaný tvar. Pokud si na samotný výřez netroufáme, tak vánoční přání můžeme nechat vygravírovat laserem. My vám na e-shopu ČistéDřevo.cz rádi vyjdeme vstříc. (Navíc u nás najdete již hotová krásná jednoduchá vánoční přání v přírodním provedení.)
3. Vzkaz na dřevo vypálíme pomocí ruční pájky (lze zakoupit v hobbymarketech, papírnictví i supermarketech) nebo si od našich odborníků necháme vypálit písmo laserem.
4. Zde už na řadu přichází naše kreativita a fantazie. Přáníčko můžete klidně pomalovat akrylovými barvami – doporučujeme například jako originální dáreček pro babičku od svých vnoučat. Malba na dřevo vykazuje jistá pravidla, ale pro tvoření s dětmi je perfektní.
5. Dnes tolik oblíbený skandinávský styl hravě zvládneme jen s nápisem a převázáním přání přírodní stužkou, ke které přivážeme smrkovou snítku.

Svícen pro začátečníky zvládne každý

Taky zastáváte názor, že nejhezčí dárek je ten ručně vyrobený? S tím se rozhodně nedá přít! Svícen nejen že dokonale splní svůj dekorační účel, ale zvlášť o Vánocích obdarovaný ocení jeho hřejivost a vůni dřeva.

Co budeme potřebovat

• Dřevěný širší blok dřeva, nebo kmínek dřeva (například z břízy)
• Vrtačku
• Vhodně zvolený vrták (volíme podle průměru svíčky)
• Brusku, brusný papír
• Tužku
• Pilu

Postup

1. Z dřevěného hranolu vyřežeme díl, který nám bude stačit na požadovaný počet svíček (můžete například vyřezat pouze jednoduchý čtvereček na jednu čajovou svíčku). Doporučujeme na hranol jen pro oko přiložit svíčky, abychom svícen neměli příliš dlouhý nebo krátký. 

Náš tajný tip: Máte rádi – stejně jako my – rustikální styl v tradičním duchu? Materiál na svícen si klidně přineste z procházky po lese. Stačí silnější rovná větev stromu, krásně vypadá bříza, nebo větve jehličnanů s drsnější kůrou. My jsme například použili větve švestky, které by šly jinak na podpal.

2. Požadovaný tvar hladce vybrousíme brusným papírem (pokud použijeme masivní kus s kůrou, tak tento krok můžete přeskočit).
3. Tužkou si nakreslíme výřezy pro požadovanou velikost svíčky. V tomto bodě se musíme dobře rozmyslet, na jakou svíčku bude svícen uzpůsoben (čajová, úzká dlouhá svíčka, adventní silnější svíčka…)
4. Podle průměru svíčky vybereme průměr vrtáku. Vrtákem vyřežeme hluchou díru.
5. Otvor na svíčku by měl být neznatelně větší, aby se do něj svíčka dobře aplikovala. Hloubka otvoru na čajovou svíčku by měla být shodná s její výškou (cca 1,5 cm).
6. Následný výrobek můžeme v případě zájmu natřít akrylovou barvou vhodnou pro dřevo, nebo jakkoliv jinak dozdobit. Opět vám tento bod odpadne, pokud použijete jako my větev stromu.

Výrobu svícnu jste měli v plánu, ale osud tomu chtěl jinak a vy jeho výrobu už nestíháte? Na našem webu ČistéDřevo.cz najdete krásné dřevěné svícny a to buď v hladkém designu (ten doporučujeme například na metodu decoupage a tím pádem můžete svým způsobem přiložit ruku k dílu) nebo v přírodní variantě s kůrou.

Praktická police v skandinávském designu

Pokud stavíme ze dřeva, tak je nejdůležitější zejména naše přesnost. Není nic horšího, než si poličku navrtat křivě. Police z dřevěných bedýnek, nejen že skvěle vypadá a dodá domovu útulný a vzdušný nádech, ale rovněž budete nadšení z jednoduché výroby.

Co budeme potřebovat

• Bedýnka/Bedýnky ze dřeva
• Vrtačka
• Hmoždinka a vruty
• Vodováha
• Brusný papír
• Tužka

Postup

1. Dřevěnou bedýnku zkontrolujeme a případně dobrousíme k dokonalosti.
2. Do každého rohu bedýnky navrtáme vrtačkou dírku. V tomto případě záleží na preferencích – pokud potřebujeme větší nosnost police, tak doporučujeme připevnit polici na všech čtyřech rozích.
3. Přiložíme na stěnu, kam chceme poličku umístit.
4. Pomocí vodováhy polici srovnáme do polohy, kdy bude bublinka ve vodováze přesně mezi dvěma ryskami (oceníme jistě druhé ruce alespoň k přidržení).
5. Tužkou uděláme na stěnu tečku, kde budeme vrtat.
6. Bedýnku přivrtáme v místech, které jsme si vyznačili tužkou. My jsme zvolili hmoždinku s vrutem o velikosti 8 mm, která pohodlně unese bedýnku i pár knih, dekorací nebo třeba květináč. 
7. Bedýnek klidně můžeme použít více a vytvoříme tak celou stěnu, která bude vzdušná a interiéru bude značně slušet.

Jak vyrobit dřevěnou bedýnku

Pokud máte prostor, vyzkoušejte si i samotnou výrobu bedýnky ze dřeva.

Kreativní jedinci se nemusí spokojit s přírodním vzezřením těchto moderních poliček. V tom případě doporučujeme opálenou verzi, případně dekorativní, nebo si na ně můžeme nechat vypálit nějaký vzor, nebo je natřít vhodnou barvou (nejlépe vám poradí v hobby marketech – akrylovou barvou na dřevo nikdy nešlápnete vedle), či použít metodu decoupage.

Co když… 

… jste fanoušky dřeva a krásných výrobků z něj, ale na ruční práci si moc netroufáte? Není nic jednoduššího, než navštívit náš web ČistéDřevo.cz a vybrat dokonalý dárek pro vaše nejbližší. 

Technologický proces lepení není sice nijak náročnou technikou, předchází mu však důkladná studie. Dokonalý výrobek je totiž výsledkem několika podmíněných faktorů. Na co musíte nejvíce myslet? Rozhodně na výběr vhodného lepidla, dokonalou přípravu podkladu a na to, k čemu je výrobek určen. Při dodržení těchto zásad je dřevo velice dobře lepitelným materiálem. Následující článek můžete považovat alespoň za menší rozcestník, který vám v tomto ohledu může být nápomocný.

Jaké dřevo je k lepení nejvíce vhodné?

Každý druh dřeva má své specifické vlastnosti. Pokud se tedy na nějaký výrobek chystáte, věnujte pozornost následujícím bodům. 

• Prvním a velice zásadním krokem je zjistit si, jaké dřevo budeme mít v rukách.
• Následně bychom měli umět určit, zda se jedná o dřevo měkké, či tvrdé.
• Ne vždy musíte pracovat s opravdovým dřevem, to je spíš dnes vzácnost. Mnohem častěji se na trhu objevují podklady na bázi dřeva, jako je například dřevotříska, OSB deska, cementotřískové desky a MDF.
• Zvláštní vlastnosti mají exotické a velmi tvrdé dřeviny, ale v našich končinách i dostupné dřeviny (ořech a jasan – obojí se řadí k dřevu krásného vykreslení) a  ovocné stromy (třešeň, švestka, hrušeň, meruňka). I k tomu je potřeba při výrobě a následnému lepení přihlédnout.

Lepení měkkého dřeva

Obecně a zjednodušeně lze říct, že měkké dřevo se lepí velmi dobře. K měkkému dřevu se řadí například smrk, borovice, olše, lípa. Podobné vlastnosti jako měkké dřevo mají i ji výše zmíněné produkty na bázi dřeva – překližka, dřevotříska, dřevoštěpkové desky i desky MDF a HDF. 

Lepení tvrdého dřeva

Lepení tvrdého dřeva je tak trochu oříšek i pro zkušené kutily. Na lepení klade dřevo tvrdých dřevin (dub, buk, modřín), ale i ovocných stromů mnohem větší nároky. Lepidlo potřebuje více času na to, aby proniklo do hustějších vláken tvrdých desek. Pokud se přesto rozhodnete lepit takto tvrdé dřevo, dobře si tedy rozmyslete druh lepidla, které na daný výrobek použijete.

Jak správně připravit dřevěný povrch

Není překvapením, že lepený spoj daleko lépe drží na hladké a upravené ploše. Pokud je povrch nerovnoměrný, vznikají trhliny, kterým se říká napěťová centra. V té chvíli se v takové prohlubni hromadí lepidlo a samotná adheze nikdy není přesná. Nepříznivé napětí může při mechanické námaze totiž způsobit porušení spoje a následné rozlepení celého výrobku. 

Dokonale hladký a pro lepení vhodný povrch vytvoříme nejlépe frézováním. Nedisponujete vlastní frézou? Pro dokonale vybroušený a hladký povrch využijeme schopností brusného papíru (doporučujeme brusnost 120). Rozdíl v adhezi bude minimální. 

Umístění hotového výrobku

Pokud stále váháte, kam vámi vyrobenou věc umístíte, tak v tomto bodě se již musíte definitivně rozmyslet. Nároky na výrobek ze dřeva se různí podle toho, kam daná věc přijde. Jinak se produkt bude chovat v interiéru, exteriéru nebo například v koupelně, či ve sklepě. Výběr lepidla tudíž rovněž musíte podřídit tomu, zda bude výrobek ve vlhkém a chladném prostředí, nebo jej naopak bude obklopovat teplo a sucho. Pozornost byste měli věnovat rovněž kolísavosti teploty a vlhkosti (např. venkovní prostor bez stříšky).

Proč je důležitá vlhkost dřeva

Vlhkost dřeva je dalším důležitým a domácími kutily často opomíjeným faktorem. Zřejmě pro vás nebude novinkou, že nejlepšího a nejkvalitnějšího výsledku lepení dosáhnete se suchým dřevem. Suchým dřevem rozumíme takovou desku, jejíž vlhkost se pohybuje v rozmezí od 8 – 12 %. Existují však i lepidla, která dokáží slepit materiál s vyšší vlhkostí (max 25%). Spoluúčast vlhkosti na lisovaném čase hovoří jasně – čím vlhčí dřevo, tím delší je doba lisování. Při lepení vlhčího dřeva musíme výrazně snížit nebo úplně vyloučit přísun vlhkosti do lepících spár. Jak?

• kontaktním vysušením lepených ploch
• nastavováním a plněním lepidla (plněná lepidla obsahují příměsi, které mohou výrazně snížit vlastnosti samotného lepení)
• použitím vhodnějších lepidel
• snížením nánosu lepidla

Rozcestník lepidel a jak se nesplést

Pokud dokonale znáte vlastnosti daného kusu, který držíte v rukou, víte kam daný výrobek bude umístěn a v neposlední řadě jste nepodcenili důkladnou úpravu povrchu, můžeme již přejít k tomu nejdůležitějšímu bodu a tím je správný výběr lepidla. 

• Disperzní lepidla – Zřejmě nejčastěji používané lepidlo v kutilské tvorbě. Adhezní vazba mezi lepidlem a dřevem (adherendem) vzniká ve chvíli, kdy se ze směsi lepidla začne vytrácet voda a molekuly se tedy snaží uchytit na cokoliv v okolí – v tomto případě na dřevo.
• Izokyanátová lepidla – Vytvrzují se velice rychle (již po několika sekundách), doporučujeme je tedy zejména na menší plochy. Dokonce ani nebudete potřebovat tolik síly ke slepení. Potřebujete rychle slepit nějakou dřevěnou dekoraci? Nebo se vám rozbil dřevěný rámeček? Pak sáhněte po izokyanátovém lepidle.
• Rezorcinolová lepidla – Zřejmě nejjakostnější a drahé lepidlo vznikající reakcí rezorcínu s formaldehydem. Do tekutého lepidla přidáme tvrdidlo a tím se vlastně ukončí proces tuhnutí. Adheze vzniknuvší sloučením těchto dvou prvků vyniká svou pevností a odolností vůči vodě. Rezorcinolové lepidlo si troufne i na tvrdší a exotičtější dřevo. Osobně doporučujeme tento druh lepidla na výrobky z olivového dřeva, které se stále častěji používají v kuchyni. I přes svou tvrdost se při častém používání může něco rozlomit.
• Epoxidová lepidla – Skládají se ze dvou složek – pryskyřice a tvrdidla. Poradí si i s poměrně vlhkým prostředím. Tmel tedy bez obav můžeme používat například v koupelně. Epoxidové lepidlo se neřadí k těm nejlevnějším, pro začátečníky ho však můžeme vřele doporučit. Jeho aplikace je nenáročná a výsledek vždy stojí za to.
• Polyuretanová lepidla – Jednosložkové lepidlo vznikající reakcí polyizokyánatů a polyhydroxyesterů bez zplodin. Kombinací těchto látek vzniká celá škála lepidel s různými vlastnostmi, jež většinou dosahují kategorie D4. Dokonale odolávají vlhkosti a povětrnostním vlivům. Nemusíte se je tedy bát použít v exteriéru. Po polyuretanovém lepidle sáhneme zejména ve chvíli, kdy běžná acetátová lepidla selhávají, tedy v případě velmi tvrdých až exotických dřev (ta se totiž občas chovají jako mastná). Lepidlo má po chemické stránce velmi podobné vlastnosti jako montážní pěny. Při lisování tedy může přebytek vytéct a napěnit. Po zaschnutí zbytek lepidla jednoduše ořízneme. Toto lepidlo jsme použili například při výrobě ptačí budky a skvěle se osvědčilo.
• Kontaktní rozpouštědlová lepidla – Využijete je zejména pro plošné lepení. Vynikají svou přilnavostí a pružností. Díky své voděodolnosti jsou vhodná i pro exteriérové využití nebo lepení podlah. Nejlépe se hodí na laminátové desky, měkké dřevo, dřevovláknité desky a v neposlední řadě i na překližku.

Označení a disperze lepidel

Německý institut pro normování rozdělil klihy podle jejich voděvzdornosti, ale i následnému namáhání. 

• D1 – Skupina lepidel spadající do kategorie D1 se hodí zejména pro slepence na bázi dřeva, jež jsou vysušené na požadovanou hodnotu. Skvěle se hodí například na lepení překližky nebo výřezů z překližky. Následný výrobek by měl být umístěn v suchých vnitřních prostorách, kde vlhkost dřeva nepřekročí 15%. 
• D2 – Podobně jako kategorie D1 jsou tato lepidla zásadně interiérová. Vlhkost dřeva by neměla překročit 18%. Pokud rádi tvoříte a DIY je vám blízké, tak by vám doma rozhodně neměl tento druh lepidla chybět.
• D3 – Lepidla, jež spadají do kategorie D3, se nebojíme použít například na ovocné dřeviny. Největší problém ale může být v jejich kyselosti – pH si totiž umí pohrát s barvou dřeva. Viditelně to můžeme zaznamenat například u třešně. Výrobci lepidel pH faktor ve složení často neuvádí, proto doporučujeme poradit se s odborníkem. Výrobek lze umístit i v exteriéru, který je ale chráněn před povětrnostními vlivy. Lepidlo snese mírně tekoucí a případně kondenzovanou vodu.
• D4 – Velmi pevná, jakostní a voděodolná lepidla, která lze dokonce použít i na vlhčí dřevo jsou ta, jež jsou označeny kategorií D4. Jedná se o směsi, za které si připlatíte, jejich kvalita je však bezkonkurenční. Výrobky slepené tímto lepidlem můžete hrdě vystavit na zahradě, aniž by hrozilo rozklížení. Pokud slepujeme tvrdé, či exotické dřevo, tak po jiné kategorii ani nekoukáme. Osvědčilo se například při výrobě zahradního nábytku pro děti, ale i opravy lenošek pro chvíle pohody na verandě.

Lepení dřeva  – návod

• Rozmyslíme si, kam výrobek umístíme (exteriér, či interiér) a jaké budou nároky na lepidlo.
• Pro správný výběr lepidla správně určíme druh a vlhkost dřeva i jeho vlastnosti.
• Povrch důkladně připravíme. Adherend by měl být suchý, bez prachu a do hladka vybroušen, ještě lépe vyfrézován.
• Vybereme vhodné lepidlo.
• Lepidlo většinou natíráme na jednu plochu.
• Protože lepidlo nesmí zaschnout, pracujeme rychle a během 5 minut obě části k sobě slepíme.
• Pomocí stolařských svorek se lepené části pevně stisknou. Nejméně na 15 minut, ale dokonalé pevnosti dosáhnete po 24 hodinách. Lepidlo pod tlakem daleko lépe proniká do vláken, a vytváří tak natolik pevné a souvislé spojení, že je mnohdy pevnější než samotné dřevo. Samořejmě se vždy řídíme návodem na lepidlu. Některá lepidla schnou i 48 hodin.

Neobvyklé požadavky na lepení dřeva

Mnohdy potřebujeme vytvořit extrémně pevný spoj, který bude odolávat mechanické námaze, nebo potřebujeme spojit dřevo s jiným materiálem (například kovem). Pokud má výrobek specifické vlastnosti, je s ním nějak pracováno, tak v tom případě doporučujeme použít lepidla z kategorie D3 a D4 (epoxidová a polyuretanová lepidla), a to i když se bude jednat například o interiérové věci. Hůře se lepí i dýha nebo zakřivené plochy. V tomto případě můžete sáhnout po rozpouštědlovém kontaktním lepidlu. Při lepení dýhy z ovocných dřevin máme opět na mysli možnou změnu barevného nádechu při použití lepidla.

Milovníci Vánoc zpozorněte. Máme tu pro vás několik nápadů na ručně dělané vánoční dekorace. Tvoření není nijak složité a hlavně vás bude bavit. Když navíc do činnosti zapojíte děti, tak máte o sváteční atmosféru i zábavu bohatě postaráno a nemusíte být zrovna rození kutilové, abyste si vytvořili originální kousky za pár korun.

Nevšední decoupage svícen

O vánočním prostírání již máte nějakou představu, stále ale nevíte, co pěkného dát na stůl, aby získal ten správný slavnostní nádech? Stylový dřevěný svícen, okořeněný decoupage technikou, pro vás jistě bude tím pravým ořechovým.

Co budeme potřebovat:

• Dřevěný svícen
• Ubrousky s vánočním motivem
• Lepidlo na decoupage nebo tapetové lepidlo (je finančně nejdostupnější), případně jiné lepidlo vhodné na decoupage techniku (klidně vystačíme i s Herkulesem)
• Syntetický plochý štětec
• Pastelové barvy na podklad (nemusí být)

Postup:

• Z ubrousku si natrháme nebo vystřihneme požadované obrázky.
• Používáme pouze svrchní potištěnou vrstvu, zbylé dvě tedy odstraníme.
• Připravíme si podklad. Dřevěný svícen můžeme ponechat v jeho přírodním provedení, nebo jej nabarvit požadovanou pastelovou barvou, aby ladil s požadovaným vzorkem na ubrousku. Volíme vždy jemné a světlé barvy, na tmavých by ubrousek zanikl.
• Nyní na předmět naneseme lepidlo na decoupage. Nemusíme vždy kupovat speciální lepidlo – finančně mnohem dostupnější je například lepidlo na tapety, které povrch rovněž skvěle zafixuje. Lepidlo totiž slouží zároveň i jako finální lak. Decoupage technika se však hravě spokojí i s lepidlem Herkules, které má určitě každý doma.
• Nyní k lepidlem natřenému podkladu přiložíme ubrousek (nebo případně vystříhané motivy z ubrousku) a plochým štětcem roztíráme lepidlo přes obrázek.
• Protože je lepidlo zároveň i skvělým lakem, tak celý předmět ještě jednou přetřeme.
• Necháme zaschnout.

Jak vyrobit vánoční ozdoby

Ručně dělané vánoční dekorace mají své kouzlo. Dům i vánoční stromeček si totiž vyzdobíte přesně podle svých představ. Pokud chcete díky své vánoční výzdobě opravdu zazářit, doporučujeme držet se trendů letošních Vánoc – bílé barvy a přírodních prvků.

Co budeme potřebovat:

• kulatá překližka
• podložka z kmene stromu
• akrylové barvy, či fixy
• štětce
• nebozez

Postup:

• Nebozezem vyvrtáme do požadovaného podkladu malou dírku, díky které pak lze na ozdobu zavěsit šňůrka.
• Podklad si můžeme nabarvit jakou barvou chceme. My doporučujeme řídit se hitem letošních Vánoc a ponechat buď dřevěný dekor, nebo budoucí ozdoby natřít na bílo.
• V tomto bodu se může naplno projevit váš umělecký talent a pod rukama vám budou vznikat ty nejkrásnější vánoční dekorace. Tvoření s dětmi se rovněž nebraňte. Ratolesti budou z vašeho kreativního nápadu doslova unesené.
• Na podklad si vždy prvně tužkou namalujte požadovaný motiv.
• Ten následně můžete vybarvit akrylovými barvami (ty se na dřevo báječně hodí), nebo i akrylovými fixy. 
• Pro zvýraznění obrázku můžete kresbu tužkou obtáhnout buď permanentním, nebo akrylovým fixem.

Velice jednoduchá výroba betlému ze dřeva

Také milujete krásné dřevěné betlémy? Výroba vás až zas tolik neláká, ale přesto byste se o něco rádi pokusili? Zkuste hit letošních Vánoc – jednoduchost, neotřelý nápad a minimalismus. Tento velice jednoduchý betlém zvládne naprosto každý. Budete mile překvapeni, jak se vaše zajímavé dílko bude návštěvám líbit.

Co budeme potřebovat:

• Dřevěná polička ve tvaru domečku
• Figurky ze dřeva
• Akrylové barvy a fixy
• Štětce
• Tvrdý papír ve žluté barvě
• Nůžky
• Andělíček z překližky

Postup:

• Ze žlutého papíru si vystřihneme korunky.
• Figurky ze dřeva vymalujeme podle svých představ a podle toho, jaké postavy chceme v našem betlémě mít. My zvolili sedm postav (Tři krále, Panenku Marii, Josefa, anděla a jezulátko). Figurky jste velice minimalisticky pomalovali, ale nyní se ptáte, jak vyrobit anděla ze dřeva? Máme pro vás takovou vychytávku – andílka z překližky, kterého jednoduše složíte a budete mít pocit, že jste rovněž svým způsobem přiložili ruku k dílu.
• Naaranžujeme figurky do dřevěné police ve tvaru domečku.
• Nyní si hotový betlém umístíme na dobře viditelné místo.
• Betlém si samozřejmě můžete vylepšit podle svých představ. Báječně v něm budou vypadat například smrkové větvičky, nebo světelný řetěz.

Jednoduchý a originální svícen

Světlo a hřejivé plamínky ohně k Vánocům neodmyslitelně patří. O Vánocích se proto nebojte rozhořet ty nejrůznější svíčky. Takový svícen je i krásnou dekorací, přitom výroba originálního kousku může být snadná a rychlá. Nás letos doslova okouzlil svícen složený z obyčejné zavařovací sklenice polepený novinami, nebo ještě lépe papírem s notami. Zútulněte si domov za pár korun

Co budeme potřebovat:

• Sklenici od zavařeniny
• Přírodní provázek
• Papír s potiskem
• Nůžky
• Lepidlo
• Dekorace z překližky

Postup:

• Sklenice omyjeme a odmastíme jarem. Sundáme z nich jakékoliv nečistoty.
• Na sklenici použijeme lepidlo. Opět záleží na nás, můžeme použít speciální lepidlo na skla, decoupage lepidlo, nebo postačí i Herkules.
• Na sklenici opatrně nalepíme papír s notami. Sklenice tak bude celá “obalená” v papíru a světlo bude tlumeně prosvítat. Do papíru můžeme vystřihnout třeba nějaký tvar – srdíčko nebo hvězdu.
• Podobně jako u decoupage techniky, celé dílo ještě jednou přetřeme lepidlem.
• Hrdlo sklenice ozdobíme stužkou, přírodním provázkem, nebo například krajkou.
• Na provázek navlečeme dekoraci z překližky.
• Svíčku do svícnu můžete dát teoreticky jakoukoliv, bohatě ale postačí ta čajová.

Originální vánoční dekorace složená z dřevěných bedýnek

Chcete letos něco opravdu jedinečného a nového? Vyzkoušejte bedýnkovou dekoraci. Ta vypadá skvěle za každé situace. Pokud máte v interiéru málo místa, tak nemusíte zoufat, v exteriéru podobná dekorace vypadá ještě lépe. Doporučujeme volit přírodní design a bílou barvu. Výsledek bude skvostný.

Co budeme potřebovat:

• 4 dřevěné bedýnky
• LED světýlka
• Chaloupky, či domečky
• Výřezy z překližky
• Dřevěný betlém
• Dekorace podle svých představ

Postup:

• Bedýnky postavíme do prostoru podle vlastních představ. Můžeme využít jejich opálenou, nebo i přírodní verzi.
• Do bedýnek prvně dáme LED světýlka. Pokud bychom je dávali až poté, co do bedýnek dáme dekorace, tak se nám budou aplikovat špatně.
• Následně do postavených bedýnek dáváme námi zvolené dekorace. Můžeme vykouzlit vánoční vesničku pomocí zasněžených chaloupek. Rovněž doporučujeme dekorace z překližky, betlém nebo smrkové větvičky, či šišky.

Co když…

… nemáte na samotnou výrobu vánočních dekorací příliš času, nebo jste prostě nenašli to, do čeho byste se chtěli pustit? V tom případě najdete na webu ČistéDřevo.cz spoustu dřevěných a přírodně laděných dekorací, které můžete s klidem využít.

Každý rok hledáte na internetu, v časopisech a kuchařkách tipy na nové a neotřelé cukroví. Nudí vás každý rok péct ty samé druhy? Nebo jste se naopak několikrát spálili při zkoušení nových receptů? Co takhle ponechat klasický a léty i rodinou prověřený recept a vyměnit jen vzhled? Božsky voňavé sušenky s nádherným vzorem oslní nejen svou sváteční chutí, ale zejména skvělým vzezřením. 

Originální vánoční cukroví hravě vytvoří embosovaný váleček na těsto. Nikdy jste o něm neslyšeli? Jedná se o váleček s reliéfem, který má různé vzory – od srdíček, přes kočky, až po klasické vánoční a velikonoční motivy. Stačí s ním jednoduše přejet po již vyváleném těstě a umělecké dílo je na světě. Stejným způsobem můžete využít i tradiční dřevěnou formu na perník a razítka na těsto.

Mnohé cukroví se pod nánosem jedlých dekorací a množství barevného zdobení ztrácí. To se vašemu dílu v žádném případě stát nemůže. Vaše sušenky budou dokonale křehké, plné chutí a zejména designově jednoduché. Přinášíme hned tři báječné recepty, které se budou rozplývat na jazyku a pro použití razítek, formiček či vzorovaných válečků jsou nejideálnější.

Lahodné kávové sušenky s roztomilým vzorem

Co budeme potřebovat:

• 300 g hladké mouky
• 210 g másla
• 80 g cukru moučka
• 20 g vanilkového cukru
• 25 g jemně mleté rozpustné kávy (takto připravené těsto je velice aromatické a kávové, v případě zájmu můžete poměr kávy snížit)
• Žloutek
• Embosovaný váleček
• Vál na těsto

Jak na to?

• Hned na začátku důkladně zamícháme do mouky cukr, sůl i kávu. Kdo není fanoušek kávové chuti, tak si poměr kávy sníží na polovinu.
• Rozsekáme máslo a vidličkou (nebo špičkami prstů) a zpracujeme společně se směsí mouky a cukru do jemné drobenky. Vzhledem k tomu, že se jedná o křehké máslové těsto, tak se máslo nikdy nesmí zahřát! Pracujeme tedy rychle a efektivně.
• Nyní k směsi přidáme žloutek a vytvoříme z hmoty celistvé a hladké těsto. Opět příliš neotálíme a těsto hněteme jen po dobu nezbytně nutnou pro dokonalé spojení.
• Těsto dáme vychladit do lednice, aby se ingredience dokonale spojily.
• Po vytažení těsta z lednice pracujeme svižně. Nejprve na pomoučeném válu těsto klasickým dřevěným válečkem vyválíme do hladka. Minimálně na tloušťku 0,5 cm a více.
• V této fázi již přichází na řadu embosovaný váleček na těsto nebo razítka, kterými vytlačíme požadovaný vzor na již rozválené těsto. Naprosto zásadní je v této fázi použití dobře pomoučeného kuchyňského válu. Vzor má tendenci lepit se k podkladu a dřevěný vál vám v tomto ohledu prokáže dobrou službu.
• Z takto připravené hmoty vykrajujeme požadované tvary. Možností máme nepřeberné množství. Vybíráme však ty jednodušší, například obyčejné kolečko, aby se vytlačený vzor stal dominantním.
• Vykrojené tvary dáváme na pečícím papírem vyložený plech.
• Plech vložíme na půl hodiny do lednice, aby se vzor dostatečně zvýraznil. Nezapomínejme, že pracujeme s křehkým máslovým těstem, které neustále pracuje a proto musíme postupovat co nejrychleji.
• Předehřejeme horkovzdušnou troubu na 180-190°C.
• Teprve do dobře rozpálené trouby vkládáme plech se sušenkami. Pečeme cca 6 minut. Platí zde pravidlo, že pokud sušenky zespodu lehce zrůžoví, tak bychom je už měli vytahovat z trouby, dopečou se totiž ještě při manipulaci s plechem, tak pozor na to – stejným způsobem se totiž mohou i připálit.
• Takové cukroví můžete klidně upéct i několik týdnů dopředu, nebo ho nechat na poslední chvíli. Výborné bude za každé situace (měknout nemusí).

Vánoční perníčky v novém kabátku

Perníčky k Vánocům neodmyslitelně patří, ale jejich zdobení je neúnosně zdlouhavé a časově náročné. Perníčky však nemusíme zdobit pouze bílkovou polevou, vzpomeňme si například na hit loňského roku: perníčky s dřevěným dekorem. Inspirujte se tradicí našich prababiček a využijte zajímavého způsobu vytlačovaných perníčků na dřevěnou formu. Výsledkem budete okouzleni a hlavně – zbavíte se pracného zdobení!

Co budeme potřebovat:

• 300 g celozrnné žitné mouky v bio kvalitě
• 40 g másla
• 70 g třtinového cukru
• ½ kypřícího prášku do perníku
• 85 g medu
• Žloutek
• 1 lžíce kakaa
• ¼ lžičky skořice
• ½ lžičky koření do perníku
• Sůl
• Dřevěná forma na perník
• Dřevěný vál

Postup

• Smícháme mouku s cukrem, solí, kypřícím práškem a kořením.
• Do základu přimícháme nakrájené nebo nastrouhané máslo v pokojové teplotě, tekutý med a žloutek (vejce rovněž nevytahujeme z lednice těsně před přimícháním, ale necháme je na lince chvilku ohřát).
• Svižně těsto špičkami prstů mísíme, dokud nevytvoříme hladké a celistvé těsto.
• Těsto se může lehce lámat, pokud by se vám přesto zdálo, že je příliš suché (žitné a celozrnné mouky se znatelně liší v savosti), tak do hmoty přidejte kousek zbylého bílku, nebo máslo, někdo přidává i lžíci vody.
• Těsto necháme nejlépe přes noc v lednici tzv. odpočinout.
• Na druhý den těsto prsty vtlačujeme do perníkových forem, pečlivě přitlačíme zejména na okrajích, aby byl výsledek co nejdokonalejší.
• Tento způsob je možná ještě jednodušší než použití dřevěného válečku a následné vykrajování. Perníkové těsto má samo o sobě tendenci k vyšší lámavosti, takže je s ním obecně více práce. Formičky vám v mnohém práci ušetří.
• Hotové cukroví vkládáme na plech vyložený pečícím papírem, pečeme 8 minut při 170 °C.
• Perníčky před vložením do trouby (ani po jejích vytáhnutí) ničím nepotíráme.
• Vychladlé cukroví nezapomeneme uložit do dobře uzavíratelné nádoby s víkem.

Křehké vánoční citronové keksíky

Také milujte omamné aroma vanilky a svěží chuť citronu? V tom případě musíte vyzkoušet tyto dokonalé citronové keksíky s hříšnou vůní vanilky.

Co budeme potřebovat:

• 300 g hladké mouky
• 190 g másla
• 80 g moučkového cukru
• 20 g vanilkového cukru
• Vanilka (z lusku vyjmuté semínka)
• Citronová kůra ze dvou citronů
• Šťáva z jednoho citronu
• Sůl
• Zázvor
• Váleček se vzorem nebo dřevěná razítka
• Kuchyňský vál

Postup:

• Podobně jako u předchozích máslových receptů je nejdůležitější naše rychlost. 
• Ze začátku si tedy smícháme veškeré suché suroviny (mouka, oba cukry, vanilka, sůl a závor).
• Následně přidáme šťávu i kůru z citronu.
• Přidáme malé kousky másla (nejlépe nastrouhané, nebo nakrájené).
• V této fázi se co nejrychleji snažíme spojit máslo se suchou částí, aby se vytvořilo dokonale hladké těsto.
• Hmotu uložíme do lednice (nejlépe na noc), aby se ingredience dokonale propojily.
• Po odležení si důkladně pomoučíme vál a vyválíme těsto o tloušťce cca 0,5 cm. 
• V této fázi použijeme razítka, nebo váleček na těsto se vzorem. Každému vyhovuje něco jiného. Razítka rovnou do těsta vykrajují. Embosovaný váleček pouze vyrazí vzor, vykrajovat už musíte zvlášť. Výhodou je, že si můžete vybrat i jiný než kulatý tvar a rovněž je práce s válečkem o něco rychlejší.
• Hotové cukroví pokládáme na plech vyložený pečícím papírem a dáváme do chladu, abychom zvýraznili požadovaný vzorek.
• Troubu rozpálíme na 180-190°C.
• Do rozpálené trouby vkládáme plech a pečeme zhruba 6-7 minut. 
• Dobře hlídáme, pokud zespod již cukroví zrůžoví, tak vytahujeme (takto jemné pečivo se snadno dopeče, ale i spálí ještě na plechu).
• Hotové a vychladlé cukroví ukládáme do dózy s víčkem.

Třeba vám naše triky na (ne)zdobení vánočního cukroví ušetří trochu času a vy si tak užijete magickou atmosféru již přicházejících Vánoc. Vsaďte společně s námi na tradiční pečení bez zbytečností a dodejte Vánocům trochu kořeněného šarmu. 

A jaký je váš oblíbený recept na vánoční cukroví?

Milujete vůni hřejivého koření v kombinaci s deštivými podzimními dny? Máte plno osvědčených receptů, ale rádi byste na stůl podali něco neotřelého, co má šťávu? My hlasujeme pro využití sezónních potravin. Na stole milujeme jablečný štrůdl, dýňovou polévku i nebesky dobrý, celou noc tažený, horký vývar. Podzim chutná skořicově, voní po vanilce a hřeje jako zázvor. Přesně jako báječné máslové sušenky, které si musíte zkusit upéct i vy! 

Pokud jste si koupili embosovaný váleček, tak ho jistě chcete co nejdříve vyzkoušet. Není to nic složitého a do pečení se klidně mohou zapojit i děti. Váleček na těsto vytvoří sice krásný vzor, ale není vhodný na úplně každý typ těsta. Hodí se zejména na křehká máslová těsta. Rozhodně jej proto využijete na většinu vánočních receptů. A víte co je nejlepší? Už se nebudete muset starat o náročné zdobení. Na co je naopak nevyužijete jsou všechna těsta, která kynou, dmou se a jinak pracují, takže na piškotová a kynutá těsta v kombinaci se vzorovaným válečkem zapomeňte. Recept, který právě čtete, je ale právě pro váleček se vzorem nebo razítka na těsto jako dělaný.

Co budeme potřebovat:

• 300 g hladké mouky
• 210 g másla (chvilku odstáté při pokojové teplotě)
• 100 g moučkového cukru
• žloutek
• špetka soli
• ½ lžičky skořice
• špetka mletého zázvoru
• citronová kůra
• semínka vanilkového lusku
• váleček na těsto se vzorem

Jak na to?

• Hned na začátku důkladně zamícháme do mouky všechno zmíněné koření. Tedy zázvor, skořici, vanilku, a přidáme i citronovou kůru a sůl. 
• Rozsekáme máslo a vidličkou (nebo špičkami prstů) a zpracujeme společně s moukou a cukrem do jemné drobenky. Vzhledem k tomu, že se jedná o křehké těsto, tak se máslo nikdy nesmí zahřát! Opatrná práce hned v prvním bodě je naprosto zásadní.
• Nyní k směsi přidáme žloutek a vytvoříme z hmoty celistvé a hladké těsto. Opět příliš neotálejme a těsto hněteme jen po dobu nezbytně nutnou pro dokonalé spojení.
• Těsto dáme vychladit do lednice. Jen tak se ingredience dokonale spojí.
• Po vytažení těsta z lednice pracujeme svižně. Nejprve na pomoučeném válu těsto klasickým dřevěným válečkem vyválíme do hladka. Minimálně na tloušťku 0,5 cm a více.
• V této fázi již přichází na řadu embosovaný váleček na těsto. Tím vytlačíme požadovaný vzor na již rozválené těsto. Nebojme se více přitlačit.
• Z takto připravené hmoty vykrajujeme požadované tvary. Možností máme nepřeberné množství. Vzor obzvlášť vynikne na jednoduchých tvarech jako je například kolečko nebo srdíčko.
• Vykrojené tvary dáváme na pečícím papírem vyložený plech.
• Plech dáme ještě minimálně na půl hodiny do lednice, aby se vzor zvýraznil. Nezapomínejme, že pracujeme s křehkým máslovým těstem, které neustále pracuje. Opět bude důležitá naše rychlost.
• Předehřejeme horkovzdušnou troubu na 180-190°C.
• Teprve do dobře rozpálené trouby vkládáme plech se sušenkami. Pečeme cca 6 minut. Platí zde pravidlo, že pokud sušenky zespodu lehce zrůžoví, tak bychom je už měli vytahovat z trouby, dopečou se totiž ještě při manipulaci s plechem, tak pozor na to – stejným způsobem se totiž mohou i připálit.
• Hrozí riziko popálení! Sušenky jsou tak dobré, že je rodina nenechá ani pořádně vychladnout.

Chmurné dny mají občas depresivní nádech. Na druhou stranu podzim dokáže okouzlit magickou atmosférou, která s každým soumrakem vyplouvá na povrch. Kdy jindy máte čas trávit večery společně s dětmi například u společenské hry, nebo číst napínavou knihu schouleni pod hřejivou dekou? Zapalte si svíčku, vytáhněte deskové hry a k tomu si dejte výborné sušenky nádherně vonící po skořici, jež vás zahřejí na těle i na duši. 

A jak trávíte podzimní večery vy? 

Dřevo je již od pradávna nedílnou součástí každodenního života běžného člověka. Krom praktických vlastností oceňujeme i jeho přirozenou krásu. Věděli jste však, že na dřevo se dá krásně malovat a je podkladem pro velké množství uměleckých děl? Dnes se malování na dřevo zase dostává do módy a vy si doma můžete vytvořit doslova kreativní poklady nebo dát dřevěnému nábytku a doplňkům všemi barvami hrající kabát.

Co si můžete doma vylepšit?

Malování na dřevo přináší nespočet možností, jak naplno projevit kreativního ducha. Stačí jakýkoliv dřevěný výrobek a pod rukama vám budou vzkvétat umělecké skvosty. Dřevěnému prkénku sluší například folklorní či květinové motivy. Jedinečným dárkem se zase může stát vlastnoručně vykreslená bedýnka, krabička nebo šperkovnice. Nudí vás papír a chcete svému obrazu dát nový rozměr? Vyzkoušejte malování na dřevěnou podložku z kmene stromu. Nevšednost použitého materiálu váš výtvor jenom podtrhne. Pokud hledáte vyjímečný dárek za pár korun, tak oceníte nápad s malovanou vařečkou. Chlebník se tradičně pojí s místem na kuchyňské lince – i z něj můžete pomocí kresby vytvořit dekorativní a stále dokonale funkční artefakt. Populární je i renovace starého nábytku (ať už formou recyklace či upcyklace). Na dětský nábytek můžete aplikovat pohádkové, či jiné oblíbené motivy vašich ratolestí.

Technika malování na dřevo

Dřevo je pro malování vynikajícím materiálem a dá se s ním rozličně pracovat.

1. Nejdříve je nutné si podklad řádně ošetřit – nevyhnete se práci s brusným papírem (pro dokonalý efekt doporučujeme zrnitost kolem 1000). 
2. Následně byste dřevo měli pokrýt podkladovou bází (lépe vyniknou barvy). Doporučujeme dát až tři nátěry, které následně přebrousíte (zvolte opět brusný papír, ale s větší zrnitostí – 1500 a výše). 
3. Posledním krokem je zafixování bezbarvým lakem. 

Technik, kterými můžete malovat na dřevo, je obrovské množství, my jsme pro vás vybrali ty nejzákladnější.

• Skvěle se hodí například patinování, či žíhování – schovají se tak případné nedostatky, nebo ne úplně perfektní zručnost malíře. Začátečníkům tuto techniku vřele doporučujeme. Je to snadné: roztíráte podkladovou barvu do ztracena (nejlépe pomocí houbičky), čímž se vytvoří ojedinělý povrch.
• Malování štětcem si žádá více zručnosti, výsledek ale bývá skutečně znamenitý.
• Technika tzv. tupování je velice jednoduchá. Pomocí houbičky lehce vklepáváte barvu na dřevěný podklad. U tohoto způsobu se běžně používají šablony, které vám práci ulehčí. Tupování kombinujte s patinou – konečný výsledek bude nádherný.
• Pro náročnější a hravé jedince doporučujeme scrapbooking. Pomocí razítek, malování a šablon se vytvoří zábavná koláž, která hraje všemi barvami a originalitou.
• Krakelováním zase vykouzlíte starobylý efekt, který můžete kombinovat s decoupage technikou (populární ubrouskový způsob dekorování dřeva a dřevěných obrobků). Konečný výsledek vypadá perfektně! Starodávného účinku spolehlivě dosáhnete, pokud na dvě vrstvy barvy nanesete speciální krakelovací lak. V tomto případě platí, čím více laku, tím více trhlin. 

Jaké barvy použít?

Pro dřevěný podklad využijete zejména krycí malbu mokrými materiály. Akvarelové barvy (například vodové) se mezi ně sice řadí, bohužel ale kryjí velmi špatně a ideálně s nimi malujeme pouze na papír. Následný výsledek vždy přelakujeme vhodným bezbarvým lakem. 

• Akrylové barvy – pro malbu na dřevo jsou zřejmě nejvhodnější, koupit je můžete v papírnictví, hobby marketech, supermarketech nebo obchodech s dětským zbožím.

• Kvaš – jedná se o italskou vodomalbu, do které se přidá krycí běloba, nebo koloidní látka (má silně lepící schopnosti a nejčastěji se jedná o arabskou gumu) a vytvoří se tak barva hustší než běžná akvarelová, ale ne tak hutná jako ta akrylová. Výhodou je rovněž to, že se kvaš výborně míchá (klidně i na samotném podkladu), snadno překrývá a lehce rozmývá. Doporučujeme je proto pro začátečníky, kteří nenáročné opravy jistě ocení.

• Temperové barvy – překvapivě na dřevo pasují i temperové barvy, pro jednoduché tvoření s dětmi se jejich krycích schopností nebojte využít.

• Olejové barvy – dřevu olejové barvy vyjímečně sluší (většina olejomaleb z předchozích století je ve skutečnosti namalovaná na dřevěné desce) a vyznačují se vysokou kvalitou. Mají výrazné odstíny, jsou velice trvanlivé. Nevýhodou je, že dlouho zasychají. 

Dostupné malování na překližku

Chcete si vyzkoušet malování na dřevěný podklad? Nebo jste na internetu zahlédli nádhernou inspiraci pro nevšední obrazy tak jako my? Malování na překližku je jednoduché a zvládne ji úplně každý. Pokud chcete ke svému kreativnímu tvoření pustit děti, tak v tomto případě směle do toho. Ratolesti mohou vybarvovat třeba zvířátka, nebo jiné rozmanité tvary z překližky, vy se zas můžete vrhnout na složitější obrazy.

Malba a kresba na dřevo: historické okénko

Deskové malířství je významnou kapitolou v historii umění nejen českých zemí. Než bylo vytlačeno (cca 16. století) plátnem, tak se na dřevě odehrávaly ty nejvznešenější umělecké počiny. Možná vás překvapí kolik významných děl má ve skutečnosti dřevěný podklad. Malba na dřevěnou desku se běžně používala jako alternativa k nástěnné malbě, nebo na pergamen. Lidové malířství zůstalo dokonce této technice věrné až do 20. století. Kromě klasického malování štětcem na dřevěný podklad se běžně využívá například enkaustika – tedy malování olejovými barvami, k nimž se přidal včelí vosk. Ta byla používaná i pro tzv. Ikony (malby na dřevo populární v 6. století). Olejomalba v 15. století rovněž dávala vyniknout dřevu, které bylo pro tento styl kreslení snadno dostupným a ideálním materiálem.

Co když …

Chcete mít doma krásnou vyzdobenou stoličku, nebo toužíte dát někomu z rodiny opravdu originální dárek ve formě nevšední krabičky, či truhly na nezbytnosti, ale na samotnou kresbu si netroufáte? V tom případě pro vás máme faktické řešení – gravírování nebo barevný UV tisk. Obojí vypadá na dřevě naprosto kouzelně. Děti ocení i ptačí budku, nebo hmyzí domeček k dozdobení. Tyto kreativní dřevěné výrobky považujeme navíc za skvělý dárek.

Dřevařské techniky

Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky. V článku naleznete seznam a stručný popis těch nejzákladnějších technik. Co však nenajdete jsou přesné postupy k výrobě jednotlivých výrobků. Článek slouží jako přehled nejrůznějšího kutilství ze dřeva. Pokud máte připravenou dílnu, nabroušené nástroje a suché dřevo, můžete směle začít. Níže najdete pár rad, jakým způsobem se dřevem pracovat.

Štípání

K velice staré, ale dodnes používané technice se řadí štípání. Technikou štípání vznikaly například důležité šindele. V mnoha případech a v rukách zručného kutila se jedná o pracovní činnost levnější a jednodušší než podélné řezání pilou. Ještě dodnes existují lidé, kteří si rádi připlatí za starou dobrou tesařskou práci, protože ručně štípaný šindel se nedá ničím dokonale nahradit.

   

Náročnost

Tradiční štípání dřeva patří opravdovým mistrům. Ručně štípaný šindel si žádá zkušenosti, ale i pevnou ruku. Pokud si ale tuto techniku osvojíte, budou vám pod rukama kvést doslova skvosty.

Co si štípáním vyrobíte

V tomto případě se jedná zejména o štěpy, desky, podvaly na stropy a mnohé další (například již zmíněná střešní krytina). Takto opracované kusy dřeva se pak mohu použít krom šindele například na stavbu seníků, nejrůznějších přístavků, ale i pergol a domečků pro děti.

Jaké dřevo použít

Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní. Dřevo by mělo jít hlavně dobře štípat, ale neméně pozornosti si zaslouží hustota letokruhů nebo dlouhá vlákna. Nejpoužívanějším typem dřeva je v našich podmínkách smrk. Ten je z hlediska poměru ceny a kvality vhodným kandidátem. V úvahu připadá i modřín. Strešní krytina sluší i dubovému a akátovému dřevu. Bohužel se ale z hlediska ceny jeví tato možnost skoro až nedostupně. Smrkové dřevo však desky ze zmíněných listnatých stromů předčí svou trvanlivostí mnohonásobně.

      

Tesání a dlabání

Tesařská i řezbařská dláta tvoří nedílnou součást výbavy každého kutila i dřevařského mistra. Velká ubírací dláta jsou víceméně rovná, či mírně zaoblená a slouží k prvotnímu dlabání například z půlky kmene nebo jiného většího kusu dřeva. Truhlářské dláto používáme na další rytí a prohlubování dlabu. Na obě zmíněná dláta se přitlouká dřevěným tloukem, či paličkou. Oproti tomu řezbařské dláto se chlubí menším vzezřením a využívá se zejména pro drobné vydlabávání – například pro již zmíněné dekorace nebo hračky. Dlabáním rozumějme oddělování a vybírání hrubých třísek, když zhotovujeme podélný/kulatý otvor – tzv. dlab. Po hrubém opracování dlátem se výrobek velice opatrně suší (nikoliv na slunci, naopak musíte výrobek před slunečním zářením chránit) a teprve po vysušení lze požadovanou věc dokončit.

Náročnost

Tesání a dlabání může vyzkoušet kdokoliv. Dokonce si troufneme říct, že je tato technika velmi vhodná pro děti, které se naučí základní postupy a techniky práce se dřevem a strávíte s nimi i velice cenný čas. 

Co si můžete vyrobit

Touto hojně užívanou technikou si můžete vyrobit nespočet drobností do domácnosti (misky, mísy, lžíce), dřevěné korýtko, vaničku, necky, ale také krásné dekorace na zahradu – totemy, květináče, či vědra.

Jaké dřevo použít

Na dlabání obecně se hodí spíše měkčí dřevo. V úvahu přichází z jehličnatých například smrk či borovice, z listnatých využijte podmanivých vlastností lípy, vrby a topolu.

      

Hoblování

Dokonale hladký, na dotek jemný a mnohdy i krásně prokreslený povrch je jednou z nejcennějších vlastností dřeva. Díky hoblování velice snadno dosáhnete tohoto výsledku. Kromě ručních hoblíků se dnes na trhu samozřejmě objevují i ty elektrické, ale i stolní hoblovky. "Rozhodně nic ale nenahradí ruční hoblík, který je žádoucí například při práci s nábytkem. Zanechává na povrchu nesmazatelnou charakteristickou stopu, kterou nenahradí žádný jiný nástroj. Pomocí zvoleného hoblovacího nástroje se ze dřeva odebírá tříska o různých tloušťkách. Díky tomu se povrch dřeva jenom zvýrazní a nepotrhá, jak by tomu bylo například u broušení." nezapomíná zmínit Tomáš Kruczek, přední specialista na dřevozpracující techniky z cistedrevo.cz.

Náročnost

Při hoblování s elektrickým hoblíkem musíte dbát zvýšené opatrnosti. Pokud se však rozhodnete pro tradiční ruční hoblík, tak trámy na pergolu vám může pomoci doladit k vašemu obrazu i někdo méně zručný, třeba malý začínající truhlář.

Co si můžete vyrobit

Konkrétní výrobek samotným hoblíkem zřejmě nevyrobíte, ale v mnohých dřevařských činnostech se bez něj neobejdete. Používá se k zarovnávání a vyhlazování povrchu dřeva. Výsledkem je nádherně, jemně a hladce opracovaný kus dřeva. Pokud se chystáte na renovaci některých kusů nábytku, nebo dokonce na jejich samotnou výrobu, ruční hoblík vám prokáže velkou službu. Krom povrchové úpravy umí nádherně seříznout hrany, nebo dostat ze staré lavičky starý nátěr a dát jí tak úplně nový rozměr.

Jaké dřevo použít

Obecně se k hoblování hodí dřevo tvrdé, kde vynikne jeho následná jemnost při doteku. Pokud chcete ruční hoblík svěřit do ruky malému chlapci, pak využijte měkkosti smrku nebo vrby, aby dítě hoblík vůbec utáhlo.

      

Řezání

Pila je již od dob gotiky základním nástrojem určeným pro práci se dřevem. Provází obrobek již od jeho úplného začátku – pokácení stromu. Následně se používá při výrobě fošen, desek a nejrůznějších hranolů. Na trhu dnes existuje nepřeberné množství pil, které lze využít pro nejrůznější účely. Okružní, pásová, formátovací, či kmitavá pila najde své uplatnění ve velké domácí dílně nebo garáži. Zalíbení však najdete i v ručních a přímočarých pilách, které upotřebíte při drobném řezání. 

Náročnost

Práce s pilou si žádá velké zkušenosti a je i poměrně nebezpečná. Pokud byste chtěli děti zapojit do nenáročného vyřezávání jednoduchých tvarů, nebo ozdobných linek, tak doporučujeme ruční rámovou truhlářskou pilu, nebo přímočarou pilu. 

Co si můžete vyrobit

Určitě jste slyšeli o mistrech, kteří umí motorovou pilou vyřezat krásnou sochu, nebo lavičku z kmene stromu. Pokud si na to (logicky) netroufáte, tak můžete pomocí ruční nebo přímočaré pily vyřezat drobné tvary, srdíčka, která se budou krásně vyjímat například v truhlíku. Vytvořit však můžete i krásné ornamenty.

Jaké dřevo použít

Pila si bez debat dokáže poradit s jakýmkoliv druhem dřeva. Vybírejte spíše podle toho, co si chcete z dřeva vyrobit. Na ozdobné výřezy a drobnosti bude stačit smrkové dřevo. Pokud ale přemýšlíte nad zahradní lavicí z desek, tak tomu přizpůsobte i výběr dřeva. Například březové dřevo špatně odolává okolním vlivům, houbám a obzvláště hnilobě. Pro exteriér se tedy vůbec nehodí.

   

Řezání nožem a dláty

Pro ty nejrůznější drobné řezbařské aktivity, které využijete při práci na krásných ručních dřevěných výrobcích, se báječně hodí sady řezbařských nožů a dlát. Řezbařské nožíky jsou krátké a mají různě tvarované čepele. 

Náročnost

S touto technikou si klidně můžete pohrát. Skvěle tím zabavíte i menší děti, kterým postačí drobnější a levnější dláto. Větším dětem zase můžete ukázat řezání s řezbařským krátkým nožíkem se zahnutou čepelí. Nezapomeňte ale na ochranu rukou (zejména palce).

Co si můžete vyrobit

U této techniky můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Chybí vám do koupelny mýdlenka? Pomocí dláta si ji hravě vytvoříte sami. Začít s drobnou řezbařskou prací můžete například výrobou jednoduchých vařeček. Zručnost lze získat i drobným vyřezáváním reliéfů. Okrasná plastika na lipovém prkénku může být i skvělým dárkem pro vaše nejbližší. Vyšší dívčí jsou pak vyřezávané sošky, hračky, nebo loutky. 

Jaké dřevo použít

Možná už se budeme opakovat, ale pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Opět ale záleží na konečném výsledku. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět. Následný obrobek se po navoskování může chlubit krásným jemným povrchem.

      

Soustružení dřeva

Máte doma soustruh? Tak jistě víte, že je pro výrobu dřevěných produktů nenahraditelný, a také že charakteristické roztáčení dřeva nemá daleko k příjemné závislosti. Doslova vám tak pod rukama vznikají dřevěné nádoby, misky nebo dekorativní předměty. Klasické soustružení spočívá v postupném odkrajování ze dřeva, či se do obrobku řeže během jeho otáčivého pohybu (podobně jako je tomu například u hrnčířského kruhu). Výsledek je pak dokonalý, hladký a souměrný. Soustružit můžete mezi hroty, ale i na volno. Opět záleží na výsledném produktu. Při soustružení využijete i celou škálu dalších řemeslnických speciálních nožů. 

Náročnost

Soustruh je součástí těžší techniky a jeho obsluha je náročnější. Nedoporučujeme dálkové učení a teoretické znalosti. V tomto případě navštivte zkušeného specialistu a vyzkoušejte si obrábění v praxi. 

Co se dá vyrobit

Soustruh vám dokáže vyrobit takřka cokoliv. Vytočíte si korbely, slánky, talířky, misky, kořenky, vázy i svícny, ale i praktičtější věci jako je například rukojeť k pilníku, nebo šroubováku, topůrko apod. Pomocí dalšího řezbařského náčiní můžete rovnou do obrobku vyznačit požadovaný reliéf a máte hotovo.

Jaké dřevo použít

Zřejmě nejoblíbenějším druhem dřeva všech soustružníků je bříza. Při sušení na vzduchu nepraská, takže se pro soustružení hodí dokonale. Dalším vhodným dřevem je ořech, třešeň a švestka. Všechny zmíněné druhy dokáží obrobku vtisknout osobitý nádech a nádherně prokleslený dekor dřeva.

      

Vrtání

Vrtání využijeme ve chvíli, kdy potřebujeme do obrobku zhotovit válcovité otvory kruhového výřezu. Vhodný vrták dokáže vyvrtávat nejrůznější otvory, vyřezávat drážky, nebo zdobit okraje. Vrták využíváme ve chvíli, kdy potřebujeme odstranit vadné suky, nebo vyvrtat různé otvory například pro kolíky a kování. Mnohdy se pomocí vrtáku předvrtávají otvory pro šrouby i vruty. Ručně se nebozezem dnes vrtají už jen malé dírky určené například k uměleckému kování.

Náročnost

Vrtání pomocí elektrických vrtáků, či za pomocí soustruhu a frézy, rozhodně není činnost vhodná pro děti. I zkušený řemeslník si v tomto ohledu musí dávat pozor na ruce a nepřidržovat malé věci rukou – nikdy! I dnes však lze pořídit funkční ruční vrtačky a vrtáky, které dětem pod dohledem dospělé osoby můžete svěřit. Děti budou nadšené.

Co si můžete vyrobit

S dětmi můžete vyzkoušet velice funkční výrobky do domácnosti. Například jednoduchý stojan na vánoční stromek  nebo stoličku – štokrle, či dokonce dřevěný vláček na hraní.

Jaké dřevo použít

V tomto případě se fantazii meze nekladou a můžete zužitkovat jakékoliv dřevo. Nesmíte jen zapomenout na použití vhodného vrtáku.

   

Dýhování

Za dýhování se považuje nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhu získáváme nejčastěji krájením nebo loupáním z dobře napařeného kmene. Nejhojnějším produktem loupané dýhy je dnes stále populárnější překližka. Řezaná dýha není tak častá, ale o to více je kvalitnější a samozřejmě i dražší. Dýhovat větší plochy v domácím prostředí je téměř nemožné, protože bychom k tomu potřebovali rozměrné lisovací zařízení. Pokud se ale rozhodnete zvelebit doma menší plochy, nebo nábytek z méně kvalitního dřeva, tak to hravě zvládnete tzv. intarzii (zdobení méně hodnotného dřeva právě dýhami). Postačí k tomu dýha, kterou si v hobbymarketu vyberete podle požadované textury, a poté ji k podkladu jednoduše přilepíme. (Viz lepení dřeva níže.)

   

Náročnost

Intarzie vyžaduje značnou trpělivost a pečlivost. Děti vám v tomto ohledu zřejmě příliš nápomocny nebudou, ale svědomitý kutil to zvládne levou zadní. 

K čemu dýhu využít

Dýhováním vzniklá truhlářská překližka dnes nejčastěji slouží jako základ nábytku. Tenčí překližka se zase hojně využívá například k výrobě dekorací, které s dětmi hravě zvládnete. V mnohých kavárnách zase naleznete celé stylové stěny z překližky. Doma zase můžete samotným dýhováním vyrobit originální víko ke šperkovnici. Na podklad (překližku) křížením přidáváme poddýžku (topol), a vytvoříme tak vlastní dýhovaný dekl.

Jaké dřevo použít

Pro výrobu dýh se nejčastěji používá buk, ořešák, bříza, javor, dub, jasan, nebo habr. Všechny zmíněné dřeviny mají krásně vykreslenou texturu. Překližky se vyrábí zejména z buku, smrku, jedle, břízy, olše nebo topolu.

      

Opracování struhákem a pilníkem

Při odebírání silnější vrstvy dřeva se používá struhák, neboli rašple. Ten se však hodí pouze pro hrubé opracování, pro jemnější výsledek raději sáhneme po pilníku. Na zakřivený povrch, který nelze hoblovat, rovněž aplikujeme techniku opracování struhákem. Nezapomínejte na velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí za každé situace klidně, pohybují se pouze ruce s pilníkem. Pilník držte ve vodorovné poloze, aby pilovaná plocha zůstala rovná.

Náročnost

Dokončovací činnost hravě zvládne kdokoliv.  

Co si můžete vyrobit

Samotný obrobek pouze struhákem či pilníkem nevyrobíte. Pokud ale vyrábíte misku, či dlabete korýtko, tak se bez něj neobejdete.

Jaké dřevo použít

Vyrábíme-li ze dřeva artefakty denní potřeby a věci do interiéru, tak byste tomu měli přizpůsobit výběr dřeva. Jak už jsme v článku zmiňovali, tak pro řezbařské práce se nejvíce hodí “měkká dřeva”. Nepostradatelným se jeví zejména lípa následovaná olší. Řemeslníci se však nebojí využít i smrkového dřeva. To se hodí zejména v případě, kdy tvoříme ze dřeva poprvé, nebo se považujete v oblasti obrábění dřeva za začátečníky.

Lepení

Závěrečná montáž a s ní spojené lepení potřebuje dokonalou přípravu. Se samotným lepením musíte počítat již před tvorbou. Promyšlený postup je základním klíčem k úspěchu. Doporučujeme lepidla disperzní (tzv. bílý klih) – ta se hodí zejména pro předměty do interiéru. Samozřejmě můžete využít lepících schopností běžného klihu, který lze zakoupit v tabulkách nebo granulích. Klih se musí nechat bobtnat zalitý vodou (doba bobtnání závisí na zakoupené formě produktu) a poté se rozpouští ohřátím, ale pozor – pouze na 60°C. Při vyšších teplotách ztratí klih lepivost a už vám bude k ničemu. Lepidlo vám nesmí v žádném případě zmrznout – na to si dejte obzvlášť pozor. Náročnější montáž a dokonalé lepení vám usnadní upínací přípravky (například svěrky).

Důležitá rada na konec

Mějte na paměti, že s mokrým dřevem se sice pracuje výrazně lépe, ale o to víc se musí dbát na následné vysušení. Počítejte i s tím, že dřevo je “živý organismus”, který stále pracuje a vaše výrobky budou rovněž procházet změnami. Osobní bezpečnost by při této činnosti měla být vždy na prvním místě.

Krásná ruční práce se dřevem si vaši pozornost rozhodně zaslouží. Téma proto úplně neopouštíme. V následujících článcích na našem blogu se můžete těšit i na texty představující jednodušší práci se dřevem, kterou hravě zvládnou domácí kutilové i maminky s dětmi. Sledujte náš blog a inspirujte se u našich DIY nápadů.

Technické informace jsme v tomto článku čerpali z knihy Jak pracovat se dřevem od Martina Patřičného, kterého považujeme za odborníka ve svém oboru.

Máte rádi naše dušičkovské tradice, zároveň ale chcete udělat radost dětem, které se doslova zamilovaly do Halloweenu, zábavných kostýmů a dlabání dýní? Pusťte se do výroby nejen neobvyklého dušičkovského věnce, ale i do zábavné halloweenské dekorace, která na pár dní ozdobí váš byt, či dům. Zabavíte sebe i prcky a zbavíte se splínu, který na vás s mlžným oparem podzimních dnů může dopadnout.

Závěsný věnec v halloweenském duchu

Vaše dveře vždy vítají hosty a vy si na výzdobě dáváte záležet. Přivítejte chmurný podzim a překvapte přátele odvážným věncem v trochu strašidelném duchu.

Co je na to potřeba?

• kulatá překližka s otvorem na zavěšení
• akrylové barvy
• štětce (nejlépe ploché, jemné a vhodné na akrylové barvy)
• strašidelné dekorace dle přání (například malou lebku, pavouka, netopýra, nebo kočku)
• kaligrafické šablony (nejsou potřeba pokud si na písmo troufnete sami)
• bezbarvý lak

Jak na to?

1. Základem této dekorace je kulatá dřevěná překližka. Výhodou bude, že věnec můžete využít i pro další roky. Zub času se na ni podepíše minimálně. 
2. Nejlépe den předem natřete překližku bílou barvou. Poslouží vám to jako skvělý základ pro další kresbu. V tomto ohledu vám klidně mohou být nápomocné vaše děti, které se u štětce a barvy s jistotou na nějakou dobu zabaví. 
3. Poté jsme do jedné třetiny nalepili lepící pásku a vrchní část překližky vybarvili na černo. Po zaschnutí barvy jsme pásku sundali a teprve tehdy můžeme pokračovat v práci.
4. V této části výroby se už naplno může projevit vaše kreativita. Nápadům se meze nekladou. My jsme použili motiv pavouka, který je velmi jednoduchý a lehce zvládnutelný. Také jsme se inspirovali bílo černou kombinací. Pokud jste ale zdatní malíři, tak skvěle vypadá na bílém podkladu namalovaná dýně, nebo třeba čarodějnice. Vyhrát si můžete i s barevným provedením a v některé části například přiznat dekor dřeva. Vřele ale doporučujeme využít černo-bílé kombinace s oranžovým prvkem. Vtisknete věnci podzimní atmosféru.
5. Nezapomeňte na nápis Halloween, pokud si troufnete sami, tak můžete využít svých krasopisných schopností. Pro méně zdatné zase existují kaligrafické předlohy a šablony. Barvu opět můžete volit dle svých preferencí. 
6. Celé vaše dílo přelakujte bezbarvým lakem. Ten akrylové barvy na dřevu skvěle zafixuje a nemusíte se bát deště ani povětrnostních podmínek, pokud se rozhodnete umístit jej na venkovní dveře.
7. Nyní přichází část, kdy můžete svůj věnec dozdobit například sušenými květinami, pavoukem, sladěnou mašlí apod. 

Netradiční věnec na Dušičky

Chcete letos položit na hrob zesnulého něco trochu jiného, ale zároveň trvalého. Nechte se inspirovat naším věncem, který je úžasně jednoduchý, ale zároveň natolik unikátní, že se bude prostě skvěle vyjímat.

Co budete potřebovat?

• Dřevěná kulatina
• Svíčka
• Hřbitovní svíčka
• Kříž (nebo jiný motiv) z překližky
• Vhodné lepidlo

Jak na to?

1. Základem věnce je netradičně dřevěná kulatina. Dřevo je samo o sobě velice trvalým materiálem, takže si prostě vyberte tu, která se vám líbí. My nejvíce doporučujeme tu z břízy, protože vypadá prostě báječně. 
2. Musíte si dobře rozvrhnout kompozici. Co kde bude umístěno, aby to dobře vypadalo a při zapálení svíčky byl efekt co nejskvělejší.
3. Svíčku, hřbitovní lucernu a kříž k podložce jednoduše přilepte. Lepidlo vybírejte pečlivě, aby se vám pak nestalo, že při prvním podzimním větru, budete sbírat poházené svíčky a lucerny po okolí. 
4. Svůj věnec samozřejmě můžete doplnit o čerstvé, či sušené květiny, či jiné dekorace, které se vám budou líbit a váš věnec jenom podtrhnou.

Něco málo k historii

Již od nepaměti se vzdává hold zemřelým a to ve všech kulturách napříč světem. V českých zemích se slaví zejména Dušičky, ale v poslední době se do popředí dostává i ryze anglosaský lidový svátek  – Halloween.

Dušičky jsou lidovým svátkem se silně zakořeněnou tradicí. Plynule navazují na jiný křesťanský svátek – Slavnost všech svatých, který se slaví den předem, tedy 1. listopadu. V tyto dny se zpravidla navštěvuje hřbitov, či rodinný hrob a pozůstalí na své zemřelé vzpomínají pokládáním věnců na hrob a zapalováním svíčky. Naopak Halloween se slaví v noci 31. října. Je spojením pohanského svátku Samhain, římských pohanských svátků a křesťanské Slavnosti všech svatých. Komerčním se svátek stal až ve 20. století, kdy vznikl Halloween tak, jak ho známe dnes. Kolem roku 1950 se začaly objevovat lidé a děti oblečení do nejrůznějších masek a koledování.

Mezi oběma svátky však dochází k výraznému prolnutí. Staří Keltové slavili v noci z 31. října na 1. listopadu konec roku – tzv. Samhain. Ten byl hranicí mezi létem a zimou, ale také obdobím, kdy se stírá hranice mezi živými a mrtvými. Slavil se různě – lidé se pomalovali a oblékali do starých cárů, aby se ochránili před zlými duchy, nebo nechávali za okny zapálenou svíci (třeba ve vyřezávané řepě). S příchodem křesťanství se k oslavě konce roku přidala i oslava konce úrody. Keltové a Slované v té době ovládali celou střední Evropu a tak se předpokládá, že se Samhain slavil i na našem území, neboť kultura obou národů se intenzivně prolínala. S příchodem křesťanství se navíc u  původního Samhainu objevují i další tradice a zvyky, které zase přinesli například Slované, nebo Římané.